Článek
Podle nedávného průzkumu agentury NMS je nespokojených rodičů s běžnými školami 30 procent. Rodiče by si přáli, aby školy víc dbaly na rozvoj komunikačních dovedností, kritického myšlení a schopnosti řešit problémy.
Z pohnutek rodičů vzniká stále víc soukromých škol. Ještě před pěti lety jich bylo 74 s 5613 žáky, letos už jich je 137 s 9523 dětmi. A to jde jen o akreditované školy. Kolik je komunitních škol a spolků, kde rodiče zajišťují dětem vzdělání mimo hlavní proud, nelze doložit.
| KOMENTÁŘ DNE: | |
|---|---|
| Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem | |
Momentálně je evidovaných 1339 dětí v domácím vzdělávání. Před pěti lety jich bylo 481. Podobně uvažovala skupinka rodičů z Jilemnice. Zašli za zřizovatelem, vedením obce, aby jim umožnilo zřídit ve škole třídu s alternativní výukou. To obec odmítla, ale proti zřízení soukromé školy nic neměla.
Město nabídlo prostory
Krajský úřad, jehož stanovisko je potřebné k udělení akreditace ministerstvem školství, ale žádost o založení nestátní školy zamítl. Bez ní nemůže soukromá ZŠ vzniknout a nelze dosáhnout na finance od ministerstva. Tak si nakonec otevřeli komunitní školu, ale nadále o akreditaci usilují. Město nápad podpořilo a nabídlo i prostory.
Všech 15 dětí je hlášených v režimu domácího vzdělávání, což znamená, že se dvakrát ročně nechají přezkoušet v akreditované škole. Rodiče mají mezi sebou i učitele a veškerý provoz si hradí sami částkou 3500 měsíčně.
Učitelé své děti poslali k exotům
Vyučuje se zde metodou Montessori, která má sice už stoletou tradici, přesto ale není příliš rozšířená. Tato metoda je založena na zohledňování potřeb jednotlivců, vedení k samostatnosti, odpovědnosti a z toho plynoucí svobodě. Děti si pomocí učitele samy určují pravidla.
„Pro většinu lidí jsme exoti. Jde nám o přístup k dětem, aby byly respektovány jako osobnosti,“ řekla Právu jedna z matek a iniciátorka vzniku školy Anna Kuříková. „Máme volný prostor, děti si mohou vzít pomůcky na koberec nebo si číst v lavici,“ popsala.
„Fascinující je, že když přijdete do třídy a zrovna tam není učitel, tak všichni pracují. Fungují z vnitřní motivace, ne proto, že za nimi stojí učitel. Učitel je jen navádí. Taky spolu děti tráví hodně času po výuce a ve čtyři odpoledne nechtějí domů,“ dodala Kuříková. Nyní už se k nim hlásí i lidé, kteří s původní komunitou neměli nic společného. Školu dokonce navštěvuje šest dětí kantorů, z nich tři učí ve veřejné škole.
Rodiče vzpomínají na své školy
V nedalekém Vrchlabí se podařilo rodičům domluvit se zřizovatelem, že si budou moci alternativní výuku zavést v jedné malotřídce, která se potýkala s nedostatkem žáků. Učitele a pomůcky si museli zajistit sami.
Jednou z iniciátorek byla Linda Zelenková. „Na školách mi chybí, že by někdo uvažoval, jak něco změnit, či zda vůbec,“ řekla Právu. Škola láká čím dál víc lidí. „Rodiče přemýšlejí o tom, co chtějí pro své dítě. Uvažují, jak je samotné limitovala výchova k poslušnosti v klasické škole,“ uvedla.
Komunitní škola Hučák v Hradci Králové se dočkala uznání a od příštího školního roku dostane akreditaci ministerstva školství a stane se soukromou školou. Navíc bude fakultní, takže budoucí kantoři tam budou chodit na praxi.
Odborná veřejnost vnímá, že školy mají problém, ale „útěky“ nevidí ráda. Jednak prý děti přicházejí o sociální zkušenost v pestrém kolektivu, jednak tyto děti a rodiče ve školách chybějí, aby je posunuly. Tím se problém prohlubuje.
Často marný boj
„Školy lze rozdělit na dvě skupiny. Některé jsou v pohybu a dá se s nimi nějak domluvit. Ale pak jsou školy, které se jakékoli změně brání. Když si vedení školy zavře dveře, tak s tím rodič nehne,“ řekl Právu Tomáš Feřtek ze společnosti EDUin.
Pokud rodič se svými výhradami u vedení neuspěje, může se obrátit na školskou radu, která může na ředitele vytvářet tlak. Podle Feřteka však funguje jen formálně a ředitel si tam často nechává zvolit sobě nakloněné lidi.
Také lze školu konfrontovat se vzdělávacími plány. Pokud jim dění ve škole neodpovídá, může se rodič obrátit na Českou školní inspekci. To se ale vnímá jako nepřátelský akt.
„Vedle skupiny reformujících rodičů často vznikne druhá skupina, která je velmi konzervativní a odmítá změny, protože se bojí, že budou děti neúspěšné v životě. Jsou často konzervativnější než učitelé a sami jim říkají, ať dětem případně naliskají,“ popsal Feřtek. „Toto je problém i ve školách, kde vedení je ochotno i nějakou změnu připustit,“ uzavřel.
