Článek
Římský císař, uherský a český král Zikmund Lucemburský (1368-1437), syn římského císaře a českého krále Karla IV. se řadí mezi nejvýraznější a nejvýznamnější osobnosti pozdního středověku. Byl skutečným politickým dědicem svého otce, ale doposud stále zůstává v jeho stínu.
Teprve v posledních letech se pohled na jeho osobnost i vládu začíná měnit a vynořuje se před námi obraz velice schopného panovníka a diplomata, jenž v mnoha ohledech navázal na svého otce. Pochopil například význam uměleckého díla jako prostředku panovnické reprezentace a zároveň prezentace královské, respektive císařské moci, což se projevilo jeho častým zobrazováním.
Přednáška k šestistému padesátému výročí Zikmundova narození jej přiblíží nejen jako vladaře, ale také jako člověka z masa a kostí.