Článek
Jak byste výstavu představil?
Výstava má název Nucleus a odkazuje jím k jádru. Pavel Opočenský - umělec, který má vztah k trojrozměrnému vyjádření, ať už jako šperkař nebo sochař, se tady nachází v naprosto nečekané pozici. Vyjadřuje se kresbou pastelkami a své prostorové představy najednou zaklíná do iluzívního vyjádření ve dvou rozměrech papíru. Jde o cyklus, který vznikal od konce roku 2014, a obsahuje zhruba sto metrových kreseb, z nichž převážnou většinu je na Klenové možné vidět. Výstavu jsme rozdělili do tří částí, které na sebe navazují chronologicky. První tvoří nejpočetnější a trochu fyzikální Nucleus. Další je erotická Olympia. Ta vychází z mytologie a vizuálně komentuje zvyk manželky Filipa Makedonského v noci uléhat s hady. Závěr je věnován Evoluci zaměřené na přírodní organickou sféru.
Kdy jste se s Pavlem Opočenským setkal poprvé, kdy se střetly vaše cesty?
Víme o sobě léta, ale nikdy jsme spolu nepracovali, protože sochařství se věnuju spíš okrajově. První pracovní kontakt tedy proběhl až ve chvíli, kdy Pavel začal uvažovat o výstavě těchto kreseb. On o tom, že kreslí, dost dlouho nikomu neřekl, tím méně to, že se tomu věnuje s takovou pozorností a intenzitou. I proto mě potěšilo, že jsme se nad nimi potkali. První projekt z nich jsme v roce 2017 připravili pro pražskou galerii Villa Pellé. Výstava na zámku Klenová na něj navazuje, nebo lépe řečeno – rozvíjí ho. Je úplnější a také její koncept se v detailech liší.
Čím se Pavel Opočenský nechává inspirovat?
Pavel se vlastně stále zabývá jedním a tím samým, totiž věcmi, které jsou člověku na první pohled skryté. Je nadšeným sběratelem starých optických přístrojů a třeba právě historické mikroskopy mu zprostředkovávají jinou úroveň vnímání. I aktuální výstava vlastně představuje vhled do určitého mikrokosmu a on skrze ni monitoruje vnitřní prostor, jeho interakci, světlo, stín, nebo prolínavost. Jsou to někdy naprosto dokonalé vizuální pasti, protože když je divák pozorný, může najít detaily, které prostě ve skutečnosti nejsou možné.
Je pro něj tento cyklus něčím opravdu výjimečný?
Věc, která je v téhle sérii určitě velmi významná, je barva, protože on je jako sochař i šperkař odkázaný hlavně na přirozené zbarvení materiálu a tady si tenhle „handicap" pomocí pastelek s gustem kompenzuje. Nevyhýbá se ani reflexním barvám a někdy se tak na papíře vytvoří až halucinogenní efekt. A pak je tu ještě minimálně jedna záležitost, a tou je pro něj ne úplně typický precizní drobnopis. Každá tahle filigránsky propracovaná kresba totiž představuje velmi složité kompoziční řešení, kde je důležitý stejně tak smysl pro detail jako celková dynamika obrazu. Takže i když by se mohlo zdát, že má Pavel Opočenský nejradši razantní jednoduché vyjadřování, tady jasně ukazuje, že je schopen naprostého opaku. A to si myslím, že je informace o něm, jako o umělci, docela zásadní.
Výstava Pavla Opočenského Nucleus bude na zámku Klenová k vidění do 28. října.
