Článek
Již sám název hradu - Schaunstein, tedy složenina slovesa „dívat se“ a v názvech hradů často vzhledem jak k stavebnímu materiálu, tak skalnímu podloží často používaného předmětu „kámen“, dává na vědomí, že z tohoto vyhlídkového kamene je šance ke shlížení na okolní krajinu.
Zde to platí beze zbytku, pod zříceninou ležící údolí řeky Kamp se v zákrutech vine lesknoucí se linií od jihozápadu k jihovýchodu.
I hrad Schauenstein, jako většina sídel v této oblasti Dolního Rakouska, je spjat s rody Babenbergů a Kuenringů i obavami z českých nájezdů, proti jejichž obraně byl zbudován. První zmínky uvádějí k roku 1175 jako držitele pána jménem Poppo von Schauenstein, po něm následovali již mocní Kuenringové.
Majetkem Matyáše Korvína (známého z jeho vladařských eskapád coby krále uherského, chorvatského, či českého s přídomkem „vzdorokrál“ proti Jiřímu z Poděbrad, později akceptovaného Vladislavem Jagellonským na současně platného vladaře knížectví na Moravě) se hrad stal roku 1467. Uzmut mu však byl po dobytí vojáky císaře Fridricha III., otce budoucího císaře Maxmiliána I. Habsburského.
Roku 1622 se Schauenstein stal majetkem rodu Kuefsteinů, vlastníků ani ne dva kilometry vzdáleného Greillensteinu, zámku, který rozhodně stojí za návštěvu, nejen proto, že je sídlem bavorské princezny. Leč doba války třicetileté přinesla Schauensteinu vydrancování a zkázu, takže počal nadále chátrat.
K hradu vede cesta od vesnice Krug, zde je záhodno zastavit se u domu č. p. 18 - snazší dohledání však je dohledání podle polohy vlevo u silnice přímo vedla kaple, kde si zájemce za poplatek jednoho eura může zapůjčit klíč od věže. Cesta od parkingu k jinak volně přístupné zřícenině je sice dlouhá asi jen 700 metrů, ale dočíst se v případě zájmu o výhled z věže až zde, že klíč je k dispozici ve vsi, je poněkud nepraktické.
Další upozornění se váže k pro Rakousko typicky podivnému značení turistických tras, v tomto případě tedy pouze označení směru cesty k památce. Po průchodu prvním úsekem lesa se cesta dělí na dvě, je nutno vydat se levou, vedoucí loukou. Zde za chvíli je vidět jak silueta hradní věže, tak směrovky k objektu, zde oproti rozcestí, jich prostého, jaksi poněkud nadbytečné.
Odměnou po vystoupání na věž je překrásný pohled na údolí řeky Kamp.
Okolí řeky ve Waldviertelu je plné dalších hradů, zámků a zříceniny, jako jsou ruiny Rundesburg na protějším břehu, dál po proudu Steinegg, Ödes Schloss, vznešený zámek Rosenburg, a před rozsáhlou zříceninou Gars drobné ruiny Stalleg a Kammeg. Proti proudu zase leží hrad Krumau a zřícenina Schwarzenöd, zřícenina hradu Dobra, poblíž toku krásný zámek Waldreichs, dále u přehrady hrad Ottenstein a Lichtenfels, odkud již je to jen jedenáct kilometrů k areálu kláštera Zwettl.
Walviertel, počesku „lesní čtvrť“, v sousedním Dolním Rakousku má opravdu co nabídnout turistům jak po stránce přírodních krás, tak turistických cílů s doteky dávných časů, často spojených i s historickým děním v naší zemi.
