Článek
Na výstavě prezentujete makrelu na zlaté drapérii. Proč?
Na výstavě jsou prezentovány závěrečné práce tohoto semestru na téma "zátiší". Jedná se tedy o nejčerstvější kousky našeho ateliéru. Mou inspirací v zátiší byly výjevy napříč generacemi a styly malířů či sochařů, avšak soudobou inspirací mi byly výjevy jedinců, které potkáte, jakmile otevřete dveře do světa. Proto jsem se zaměřil na zátiší zaměřená na prezentaci společenského postavení a bohatství. Své zátiší jsem dal do barev a materiálů, které na první pohled působí honosně a blýskavě. Když ale divák nahlédne na scénu do detailu, uvidí, že na místo vznešených předmětů je na místě pouze makrela z taveného skla, pod kterou se rozprostírá její charakteristický zlatavý podtácek v rádoby honosnou drapérii. Nositelem mé myšlenky a názoru je právě "uzená makrela". Ona totiž dost smrdí a život jako by z ní vyprchal už dávno.
Jak jste se dostal ke sklu?
U mě to nebyla přímá cesta. Na střední školu jsem šel v mém rodném městě, kde jsem začal studovat uměleckého kováře. Poté jsem přestoupil na VŠ do Ústí nad Labem, kde jsem studoval u prof. Jaroslava Prášila v Ateliéru přírodní materiály. Na konci druhého ročníku jsem přestoupil na sklo, které se nacházelo na stejné fakultě (Fakulta umění a designu). Nějak už jsem tušil, že jsem ten materiál našel. Když jsem se rozhodoval, kam půjdu na magisterské studium, jedna z jasných, ale nejistých voleb, byla UMPRUM v Praze.
A proč jste si vybral studium v Ateliéru skla Ronyho Plesla?
Rony Plesl (český sklářský designér - pozn. aut.), je skvělý pedagog, který má za sebou spousty zkušeností, jak ve světě tak v ČR, tím pádem má svým studentům co předat. Především je ale určitě vzácný jeho přednes, s kterým nejen o skle dokáže zaujatě povídat dlouhé hodiny.
V čem vás sklo, jako materiál, přitahuje?
Paradoxně asi největší slabinou skla je jeho krása, které se dá dosáhnout u tohoto materiálu velice snadno a tím sklu sebrat jeho vážnost na úkor jakési lascivity. V častých případech na mě pak sklo působí jako něco, co se dokáže jen líbivě tvářit. Osobně mám rád, když sklo obsahuje nějakou "chybu", která naopak povyšuje jeho "pokoru" na úkor prvotního úžasu.
Měl jste v rodině předky, kteří se zabývali uměním?
Můj otec a teta jsou zlatníky. To ve mě samozřejmě odráželo touhu věnovat se nějakému řemeslu. Již odmala jsem chtěl být zlatníkem nebo truhlářem. Přes vystudování kovařiny mě to ale stejně táhlo ke sklu. Má totiž neskutečné množství podob a možností, jak ho můžete jako materiál uchopit a především skrze něho komunikovat s divákem.
Jak na vás působí klatovský Pavilon skla?
PASK je nepochybně architektonickým skvostem. Myslím si, že samotné tvarosloví budovy, kterým se PASK odlišuje od svého okolí, musí přilákat spoustu pozornosti. O to hezčí kontrast se odehrává v momentě, kdy vejdete do takto minimalistického objektu a spatříte expozici sklárny Lötz. Jsem velmi rád, že tu mohu vystavovat.
