Článek
Počátky hradu Egg spadají zhruba do 11. století, kdy vyrostl v prostoru dávného keltského hradiště, první písemná zmínka je z roku 1103, a to pod pojmenováním Timo de Ekk.
Po zakladatelích, kterými byla hrabata von Bogen, se v majetnictví vystřídalo do roku 1403 na devět generací z rodu rodu Eckher von Eckh, z nichž do dějin se ponejvíce zapsal Peter von Eckh, a to díky svému působení coby vychovatel Albrechta I. von Straubing-Holland a rovněž coby zrádný pes, zpronevěřivší se svému panovníkovi. O úspěšném plnění jím vydaných rozsudků smrti svědčily v hladomorně nalezené kosti obětí jeho zlovůle.
Hrad má stále svoji středověkou podobu, podtrženou romantickou novogotickou přestavbou z let 1839 až 1842. Tehdy, při stavebních úpravách vodního hradu, byla vybudována nová přístupová cesta, chráněná a dekorovaná padacím mostem.
Prohlídka hradu nabízí několik slavnostních sálů - Zrcadlový sál, určený ke konání civilních obřadů, Červený a Modrý salónek, Rytířský sál a Koncertní sál. Nechybí ani hradní kaple a výstup na vysokou věž hladomorny, nejvyšší v Bavorsku.
Kolem roku 766 bylo založeno nedaleké (cestou z Deggendorfu vlastně bližší, neboť klášter cestou k hrádku nejprve míjíme) benediktinské opatství - klášter Metten. Areál kláštera zaujme udržovanou volně přístupnou zahradou i bohatou barokní výzdobou klášterního kostela. Místní knihovna skrývá úctyhodných 200 000 svazků.
Historie se zde, jak tomu bývá, mísí s legendami, a tak se zmiňuje setkání císaře Karla Velikého se zde pobývajícím poustevníkem, kterým byl Utto z Metten. Na základě jejich setkání se dostalo poustevníkovi svolení vybudovat klášter na darovaném pozemku.
Jiná, historicky věrohodnější verze, pak uvádí jako zakladatele Gamelberta z Michaelsbuchu, který tento pozemek získal od muže, který byl později blahořečen, a jímž byl vévoda Tassilo III. Utto, jeho kmotřenec, měl být poté prvním opatem tohoto kláštera.
VIDEO: Hrádek Egg a klášter Metten
Pro změnu dějiny jednoznačně nezpochybní, že sem byl odklizen mediálně neblaze známý biskup Franz-Peter Tebartz-van Elst, který si, zdaleka vzdálen prostému životu světců, kteří kdysi slovo Boží a lásku v čisté víře šířili, neváhal „investovat“ do přestavby svého skromného sídla v Limburgu 31 miliónů eur, čímž zhruba šestkrát překročil i tak dozajista pro tohoto zbožného muže reprezentativní rozpočet.
Každopádně areál kláštera při toulkách za hranici, dnes již železné opony prostou, stojí za návštěvu, stejně jako malebný hrad - obé v nám, zejména z končin šumavských, blízké podunajské krajině.
