V chomutovském muzeu si lze zahrát únikovou hru

Netradiční formát výstavy je poutavý ale i pro ty, které vůbec nezajímá socialismus.

Vylosujete si barvu trasy, kterou budete hrát. Můžete být jen dva, ale klidně i třicetičlenná skupina. „Smyslem únikové hry je sbírat barevné klíče, s kterými na konci zazvoníte na Národní třídě. Na začátku dostanete obálku, kde máte první indicii (nápovědu). K tomu i první černý klíč a první dílek puzzle – sbírají se i části puzzle, z kterých si na konci potřebujete složit kód pro odemčení posledního zámku. Bez toho se nedostanete dál,“ instruuje průvodce Jiří Kopica.

Hala s únikovou hrou představuje v podstatě socialistický byt. „Retrotémata jsou dnes populární,“ podotýká Kopica. Černé klíče mají vždy pustit hráče do zamčených skříněk a šuplíků, v nichž hráči najdou další úkol. Do příslušné kóje, ze stanoviště na stanoviště, se dostanou na základě nové indicie.

Jsou mezi nimi hádanky složené do veršů, různé druhy šifer, matematická úloha, dřevěný hlavolam, dětská skládačka a podobně. Pro některé textové úkoly lze najít nápovědy i v textu panelu, který visí v „pokoji“, v němž se aktéři právě nacházejí.

Zároveň se měří čas. „Když časomíra začne pípat dříve, než se dostanete do cíle, prohráli jste,“ upozorňuje muzejník, když nastavuje hodinový limit, který máte na to, abyste byli na Národní třídě včas a revoluci „vyhráli“.

„Výstavu si pak můžete prohlédnout ještě znovu, klidně několikrát, vrátit se,“ ubezpečuje průvodce a přidává informaci: „Na některých skříňkách je uvedeno Otevři, takže ty můžete ještě otevřít a najít další kousky ze socialistického hospodářství.“ Třeba třicetiletý toaletní papír, který vyhrabal odněkud spolupracující truhlář Rýzner…

„Z nějakého důvodu také sbíral řadu tehdejších věcí: Například toaletní papír támhle ve vitríně. Není běžné, aby si člověk třicet let nechával toaletní papír. Možná zůstal někde na chalupě či podobně, tak nějak to většinou vzniká…“ prozradil Jiří Kopica kuriozitu.

Ocitnete se i ve výslechové místnosti. Na zdi visí podobizna prezidenta G. Husáka. Na stole ostře svítící lampička a psací stroj, na kterém má nějaký „estébák“ zrovna rozepsán tajný zápis.

Svou roli zde má i legendární projev Milouše Jakeše: „…No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno, no ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok. A další. Ne šest set, milion, dva miliony berou, Jandové a jiní, každý rok….“

Po Jakešovi následuje hraná zvuková scénka dvou příslušníků StB při výslechu dívčiny, která zjevně na veřejnosti poslouchala Svobodnou Evropu. A nakonec namluvená hádanka, která vás pošle do další kóje.

Netradiční formát expozice vznikl proto, že se hledají nové způsoby, jak pohnutou dobu vysvětlit nastupující generaci. Výstavu nabízí muzeum do 1. února.

Únik z totality si lze zahrát v hlavní budově muzea. Má otevřeno: út-pá 9-17 hodin, sobota 10-17 hodin, neděle 13-17 hodin. Na Silvestra a Nový rok je zavřeno.