Svatý Kopeček nad Olomoucí měl upadnout v zapomnění

Stometrová průčelní hmota svatostánku je přirovnávána k proslulému španělskému Escorialu, objekt postavili v souznění s klášterem Hradisko, předměstím byvší moravské metropole.

Mírné návrší stoupající od řeky Moravy je předzvěstí masy Nízkého Jeseníku, jako by kořenový výběžek hor se spustil do moravské šíravy.

Pro premonstráty vystavěl klášterní komplex G. P. Tencalla, který je i autorem kláštera Hradisko. Při stavbě podélnou osu kostela odklonil o 30 stupňů, obvyklá je orientace západovýchodní, takže od východu z chrámové lodi je v dáli vidět klášter stojící na okraji města.

Poutní místo má několikasetletou historii, váže se k mariánskému zjevení. Olomoucký kupec Andrýsek slíbil Panně Marii, že zbohatne-li, nechá jí postavit kapli. Ve snu se mu zjevovalo určité místo, slibu se i přes příliv peněz vyhýbal.

Jednou si vyjel nazdařbůh do lesa, přišla vánice a kupec se ocitl na místě ze svého snu. V tom přestalo chumelit. Jasné znamení dalších skutků! Psal se rok 1629, Andrýsek se svěřil premonstrátskému opatovi Leodogardimu. Slibovaná kaple byla vysvěcena roku 1633, na oltáři stál opukový reliéf Panenky s Ježíškem. Prý ho přinesli neznámí poutníci.

V době mariánského kultu se událost rozkřikla, na kopec začala chodit stále narůstající procesí. O pár let později za 30leté války kaple vyhořela, reliéf zmizel. S budováním chrámu poté začali premonstráti, nový kostel vysvětil biskup Karel II. z Liechtensteinu v roce 1679, v 18. století k němu přistavěli rezidenci. V roce 1732 se pořádala na Svatém Kopečku grandiozní oslava, zavítal na ni kníže Lotrinský, budoucí manžel císařovny Marie Terezie.

Sešlo a sjelo se na 100 tisíc lidí, oba panovníci navštívili kostel v roce 1748, poutní místo přitahovalo zástupy.

Císařovnin syn Josef II. zrušil řády roku 1784, premonstráti byli vyhnáni a objekt začal chátrat. Opravovat se začal koncem 19. století, kdy se sem vrátili i duchovní.

Za první světové byly rekvírovány velký zvon Maria o váze 3250 kilogramů a měděné plechy ze střech, za druhé chtěli Němci zabrat zvony. Ruské dělostřelectvo v květnu 1945 kostel zle poničilo.

Mniši byli vyhnáni v rámci akce K v roce 1950. Kostel propadl státu, který se o něj nestaral, v rámci ateistického tažení byl vypuštěn název Svatý, o poutním místě se nemělo mluvit. 

V zápolí zbudovali v lese zoo, místo sloužilo jako výletní.

Když půjdete od Samotišek alejí a po schodech vstříc kostelu, uvědomíte si tu velkou duchovní sílu, kterou místo má a o niž měly být další generace připraveny. Nyní už zase slouží veřejnosti.

Po návštěvě papeže Jana Pavla II. v květnu 1996 byl chrám prohlášen bazilikou minor. Jeho návštěva je rovnocenná s návštěvou baziliky Santa Maria Maggiore v Římě.

Hlavním obrazem je Milostný obraz Panny Marie s Ježíškem, v roce 1732 korunovaný římskými korunkami.