Článek
Vydra je zajímavá již z hlediska hledání jejího pramene - ten jako takový vlastně neexistuje, neboť řeka nese tento název od soutoku Roklanského, Modravského a Filipohuťského potoka těsně pod Modravou. Pokud budeme pátrat po původu hlavní zdrojnice Vydry, kterou je potok Modravský, tak ten pro změnu vzniká soutokem potoka Březnického a většího Luzenského - ten pramení v prostorách nepřístupné Hraniční slatě.
Malebnou procházku proti proudu Vydry je možno podniknout od Čeňkovy pily, kde se dá i dobře zaparkovat. V těchto místech řeka, věrná své tradici, po zhruba dvaceti kilometrech pouti ztrácí své jméno a soutokem s Křemelnou nadále její vody plynou coby Otava.
Soutok je přímo u technické památky, původně pily, postavené obchodníkem Čeňkem Bubeníčkem v letech 1863 - 1870, zajímavá nadzemním dřevěným náhonem, dnes sloužící jako malá vodní elektrárna, na kterou byla přestavěna roku 1912. Proti soutoku u pily stojí i trojice smrků, spojených s pobytem Bedřicha Smetany, který byl účastníkem jejich výsadby roku 1867 (společně s dirigentem Národního divadla Mořicem Andrlem a skladatelem a pedagogem, vychovatelem Bubeníčkových dětí Ludevítem Procházkou).
Cestou od parkoviště nelze na protějším břehu nepřehlédnou objekt elektrárny Vydra z roku 1937, milovníkům technických památek je i k dispozici v ní umístěná expozicie věnovaná historii hydroenergetiky na Šumavě, příznivců krás přírody však netřeba po mostu odskočit na druhou stranu, leč uspokojí je plně dále pokračovat po příjemné lesní cestě podle toku řeky, která od prvního momentu zaujme přes svojí průzračnost výrazně hnědavou barvou, danou zdrojovými toky, protékajícími rašeliništi.
Postupně přibývá v řečišti kamenů, i se mění spád toku, a tak každá zastávka skýtá nové pohledy na čarokrásnou nespoutanou řeku, po právu považovanou za tu nejkrásnější v naší vlasti.
Zhruba v polovině cesty k Antýglu, kde končí i trasy naučné stezky Povydří, stojí Turnerova chata, nabízející celoročně občerstvení i ubytování. Příjemné pro pěší i je, že na stezku Povydřím mají vstup zakázán cyklisté, takže zde není, jako často jinde až nepříjemný provoz zběsile se ženoucích propocených „milovníků přírody“, mnohdy až agresivních k pouhým, módních oblečků prostým vyznavačům mnohem dávnější formy turistiky. Naopak je možno potkat vozíčkáře.
VIDEO: Povydří
Zcela jinou tvář Šumavy nabízí okolí Vltavského luhu, tedy lokality horního toku řeky Vltavy, přesněji Studené Vltavy nad jejím soutokem s Teplou Vltavou.
Jedná se o chráněné území, které si nejvíce mohou vychutnat jím proplouvající vodáci, obyčejní suchozemci pak mohou nahlédnout na tento krajinný úkaz dobře v okolí Černého kříže, kde jednak přes něj vede obnovená lávka, či lze ze silnice směrem na Novou Pec, sloužící jako cyklostezka, spatřit některá jeho zákoutí.
Hned kousek za Černým Křížem meandrovitě se loukami vine potok Hučina, pravostranný přítok Studené Vltavy. Dnes by nikdo neřekl, že ještě relativně nedávnou bylo koryto potoka stroze uměle narovnáno, dnes se opět proplétá v záhybech svým návratem k původnímu charakteru o půl kilometru prodlouženým řečištěm (celková délka toku je 1672 metrů).
VIDEO: Vltavský luh a Hučina
