Článek
Samo pojmenování hradu Kost údajně pochází od toho, že hrad byl těžko dobytný, jelikož byl tvrdý jako kost. Faktem je, že zde pobývající pravděpodobný zakladatel hradu Beneš z Vartemberka z nedaleké tvrze v Sobotce, honosící se přepisem jména na Benesius di Costi (v překladu tvrdý, kamenný), tímto připomínal stavební jedinečnost svého nevelkého opevněného sídla, vystavěného z kamene, oproti častěji používanému dřevu.
Jeho následník, syn Petr byl oproti otci movitější, a to zejména díky postavení coby nejvyšší hofmistr ve službách Karla IV., a tak si mohl po roce 1370 spolu s bratrem Markvartem dovolit rozsáhlejší přestavbu.
Následovalo obvyklé střídání majitelů, od Zajíců z Házmburka (z té doby pochází v rámci rozšiřování panství humorně znějící odkup Lhotky od Jiřího Ušáka Mikulášem Zajícem) přes Kost zadluživší Šelmberky po Biberštejny, za kterých došlo k renesančním úpravám hradu.
Následovali Lobkovicové, do svého násilného skonu v Chebu plánů na zbudování pevnosti plný Albrecht z Valdštejna, Černínové a Netoličtí, kteří roku 1738 odkoupili zadlužené panství od svých předchůdců a sňatky i dědictvím došlo ke spojení s italsko-českým rodem dal Borgo-Netolický, až po současné držitele, rod Kinských.
Během let došlo k několika neplánovaným zásahům živlů a vojsk. Po Valdštejnově zavraždění o půlnoci z 18. na 19. května 1635 hrad zachvátil požár, založený z nedbalosti služebnictvem hraběte Colloredo, požár poškodil prakticky celý šelmberský i věžový palác.
Málem do rozvalin padla Kost roku 1658, kdy se naštěstí podařilo zvrátit rozhodnutí císaře hrad zlikvidovat, aby nemohl sloužit jako útočiště nepříteli, roku 1866 menší škody přivodila bitva o Kost mezi rakouskou a pruskou armádou. Požár z roku 1946 nastartoval opravy hradu i v době nedávné.
Doba husitská pak v pověstech má poněkud rozpor, podle jedné legendy hrad, jehož atypickou strategickou výhodou bylo, že vlastně coby údolní sídlo není v krajině vidět, přehlédl sám krajem táhnoucí Žižka. Jak si pak vysvětlit jinou, podle níž měl hrad naopak obléhat, ba i hradu přiřknout jméno, zvolavši v neúspěchu před potupným ústupem: „Hrad je tvrdý jako kost, a ta patří jen psu!“ Jelikož Žižka naopak zamířil prokazatelně rovnou k dominantním Troskám, doloženým faktem je tvrzení prvé.
Prohlídka hradu nabízí několik okruhů, a to kromě obvyklé expozice i se zaměřením na dospělé - mučírna a kat, nebo pro děti s pohádkovou tematikou. Hlavní okruh provede historií rodu Kinských, návštěvník projde v doprovodu sympatického průvodce kolem paláců úředníků do černé kuchyně, pokojů Vartemberského a Šelemberského paláce, nahlédne do kaple, projde se po hradbách…
VIDEO: Hrad Kost
Pěkný pohled na hrad je z údolí Plakánek, kde podle pověstí kol pramene Roubenka tančily víly, voda ze studánky měla léčivou moc, a název údolí pochází buď o legendy o ztraceném plačícím uhlířském děcku, nebo po nešťastnici, s pláčem skočivší do vody s plodem lásky milého, který ji opustil v náručí, či po nářku mučených a popravovaných odsouzenců, nesoucím se údolím z hradu.
A pozor - pejsi na Kost mohou, jak jinak, kost má každý pes rád. (Poblíž hradu lze navíc dokonce navštívit chátrající psí hřbitov, kde odpočívají mazlíčci hradních pánů.) Otevřeno je do konce října.
