Článek
V roce 1965 se stal Miroslav Horníček členem divadla Semafor. Spolu s jednou z největších pěveckých osobností tohoto divadelního souboru Hanou Hegerovou utvořili originální dvojici, jež své mistrovství prokázala v představení s názvem Recital Hegerová + Horníček 1966.
Dnes kultovní šansony Hany Hegerové doprovodil Miroslav Horníček monology, které s obsahy písní korespondují a zároveň je rovnocenně, s humorem, inteligencí a emocionální silou umocnily. Mimořádný výkon zpěvačky na tomto záznamu vyniká intenzitou sdělení, barevným hlasem a silným osobním vkladem, s citem i pro původní originální jazyk písní - jidiš či francouzštinu (Dumontův Mon Dieu).
Vedle písní tandemu Jiří Šlitr - Jiří Suchý (Barová lavice, Betty, Ba ne, pane, Z mého života) se zde autorsky prosadila i dvojice Petr Hapka - Petr Rada (Píseň pro Polonia, Píseň pro Hamleta, Kázání v kapli Betlémské, Obraz Doriana Graye). Některé texty pocházejí i z dílny Pavla Kopty (Petr a Lucie, Židovská máma, Noc, Myrold).
„Všechny tyto písně dávají šansoniérskému typu Hany Hegerové právě možnosti. Na nich může plně vyhrotit dramatické konflikty, vyjádřit smutek i bojovat proti slabostem našeho světa. V nich má možnost zazářit s plnou barevností a intenzitou její hlas, ten tmavý alt, někdy až mužně drsný, jindy sametově hebký, poddajný a mazlivý. Hlas Hegerové, to je vzácný orgán, kterému byl dán do vínku bohatý rejstřík výrazových odstínů od přirozeného, nevyumělkovaného parlanda přes smyslně působivý polohlas až k rezonujícímu, plnokrevnému forte,” napsal v jedné z recenzí hudebník kritik Jiří Černý.
Živý záznam tohoto slavného divadelní představení, který režíroval Ján Roháč, pochází z archivu semaforského zvukaře Bohumila Palečka a poprvé vychází v kompletní nesestříhané podobě.
2CD obsahuje navíc i zcela vyčerpávající booklet (editor Lukáš Berný) se spoustou informací i fotografií (nechybí ani originální semaforský plakát) včetně dobových recenzí.