Článek
Zhruba patnáct kilometrů před Dubrovníkem na trase Jadranské magistrály při cestě k jihu směrem od Splitu leží malé nenápadné městečko Trsteno.
Po pravé straně průjezdem centra neunikne zraku dvojice vzrostlých stromů, kterými jsou přes čtyři stovky let staré platany. Průměr kmene kolem čtyř metrů jim zajišťuje obvod přes dobrých tucet, čili v soudobějších jednotkách přes dvanáct metrů.
Zasazeny byly u jednoho z pramenů, a tím jim byly poskytnuty ideální podmínky k tak bujnému vzrůstu. V roce 2007 se několik silných větví ulomilo, naštěstí bez toho, aby byl někdo zraněn. Byly proto, ve spolupráci s německými odborníky, podniknuty kroky k záchraně ze 70 procent ztrouchnivělých korun stromů.
Jen kousek pod těmito raritními velikány je vstup do parku, umístěného na svahu směřujícího k moři. Na jeho hladinu je krásný výhled od letohrádku, zbudovaného na přelomu 15. a 16. století na zakladateli pracně vytvořené plošině 150 metrů nad mořem.
Původní stavbu srovnalo se zemí roku 1667 zemětřesení, a tak si na témže místě Gučetićové postavili novou, prostší zámeckou budovu. Letohrádek se několikrát stal místem zasedání dubrovnické rady, navštěvovali ho významné osobnosti humanistického života i z jiných končin Evropy, byl důležitým centrem kulturního i politického dění.
Okolo postupně budovaný park má rodokmen výrazně starší než vyhlášené parky francouzské, stejně jako je o desítky let starší než většina italských zahrad v Římě i Florencii. Jeho rozloha čítá zhruba dvacet osm hektarů, budován byl v rozmezí let 1494 - 1502, kromě letohrádku je zde ze staveb pod ním ležící vyhlídkový altán, dvě velké pergoly, barokní kostelík sv. Jeronýma a starý mlýn.
Dominujícím objektem citlivé zahradní architektury je fontána se sousoším Neptuna s nymfami z poloviny roku 1736, do které je přiváděna voda replikou římského akvaduktu. Jsou zde stopy jak období renesance, tak baroka a novoromantismu, zastoupené umělými torzy zřícenin, jeskyní, fragmenty antických staveb. V přízemí letohrádku je j vidění několik dobových fotografií z konce 19. a počátku 20. století.
Uvádí se v rozličných, pravděpodobně bez ověření opisovaných informacích na internetu, že tento park skýtá zimoviště i dvěma druhům drobných kolibříků s překrásně zbarveným ocáskem, ovšem co je na tom pravdy, poněkud zpochybňuje prohlášení České ornitologické společnosti. Vypadá to tedy spíše na novinářskou kachnu, v tomto případě s pestrým ocasem.
Rozhodně je zde k vidění bohatá škála palem, keřů a kaktusů, a to nejen subtropických, ale i ryze tropických. Kafrovníky, eukalypty, papyrus, i liány se zde snoubí s olivovníky, vavřínem, cypřiši, duby, borovicemi a porostem pobřežních skal. Veškeré exempláře mají druhové popisky s lokací původního výskytu.
VIDEO: Procházka parkem
Park byl zasažen roku 2000 požárem, nicméně ještě větší újmu mu způsobila občanská válka v 90. letech, stejně jako mnoha jiným památkám na pobřeží i ve vnitrozemí.
Dnes již vegetace stopy hrůzných let nadobro skryla a park, který slouží jako výzkumné pracoviště Biologického ústavu Chorvatské akademie věd a uměni, je stinnou i prosluněnou oázou klidu, kterou rozhodně stojí za to nevynechat při cestách po tomto úseku Jadranské magistrály.
