Článek
S ubíhajícím časem a narůstajícím věkem se člověk rád vrací do minulých dob svého mládí. Této mentality využili ústečtí muzejníci a k Ústecké staročeské pouti přispěli doprovodným programem návratu k starým tradicím.
V sobotu 17.srpna park u Hernychovy vily zaplnily stánky řemeslníků tradičních starých řemesel. Řezbář představil proutěné košíky i ozdobné vázy, vyřezávané hračky i domácí náčiní a přidal i ze dřeva vyrobené betlémy. Vedlejší stánek nabídl bezpočet výrobků z perníku s vlastnoručním zdobením a věnováním i vtipnými slogany Kdo jí z medu perníčky, zpívá si den celičký.
A opravdu při pohledu na tu všechnu vyrobenou krásu do zpěvu obdivovatelům bylo. Nádherné skleněné figurky vznikající v plamenu ohně lákaly k proměně vlastní fantazie. Však pod dohledem mistra skláře bylo dovoleno pokusit se "něco" vytvořit. I vedlejší stánek s keramikou nabízel řadu nádherných figurek k dozdobení zahrady, balkónu či interiéru příbytku.
Pod nabytým dojmem krás šikovných rukou a vkusu řemeslníků byl jen krůček k touze uchopení kamene u altánu a tvořit něco podobného. Pomoc pak v rámci workshopu tesání do kamene nabízela zkušená lektorka Mgr. Petra Zeidlerová.
Svoji tvorbu mohli děti i jejich rodiče uplatnit na několika dalších venkovních stanovištích, kde probíhala výroba pouťových papírových růží a zdobení větrníků z papíru.
Pořádně zabrat mozkovým závitům pak daly venkovní deskové hry jako dáma, vrchcáby, mlýn, pexeso či různé stavebnice a skládání obrázkových kostek.
Ani na pohybové aktivity nebylo zapomenuto soutěží při vrhu míčkem na plechovky a vyzkoušení obratnosti na chodících kostkách. Obzvláště na své si přišli tatínkové, kteří oprášili staré zkušenosti s chůdami, kdy po zdárném předvedení svého pohybového talentu se jali zacvičovat své potomky.
To vše přispělo k procvičení těla, rukou i hlavy. Chybělo jen poznání dalších životních údělů. Jako z tajemné říše snů se objevila kartářka s předpovědí, co dotyčné čeká a co je nemine. Nevěřící mohli si její slova potvrdit vytažením tradičního "štěstíčka" z klobouku.
S přicházející únavou z veškerých činností přišla vhod lákavá nabídka ředitele muzea PhDr. Radima Urbánka - šálek neodolatelně vonící kávy. A ta nebyla ledajaká: zelená kávová zrna čerstvě upražená a namletá. Se stejnou úpravou bylo možné ochutnat i kávu z pšenice či špaldových zrn.
Lítost nad koncem příjemného dne byla pak zmírněna skutečností, že v brzké době se lze těšit na další akce.
