Článek
Polský Špindl
Právě kolem Masarykovy chaty na Šerlichu probíhá hranice, v létě pro pěší a cyklisty, v zimě hojně využívaná lyžaři. Svahy s četnými lanovkami a sjezdovkami, hotely a penziony směřují do rekreačního střediska Zieleniec, tady to v zimě žije asi jako ve Špindlerově Mlýně. Letní sezona není tak dramatická, návštěvníci se staví většinou na občerstvení nebo výjezd lanovkou na českou stranu.
Orlickým horám se někdy říká Kačenčiny, podle jejich vládkyně, tak jako je v Krkonoších Krakonoš. Ten se prý ostatně o Káču moc zajímal.
Stále ještě krásné Záhoří
V polštině se jmenují Góry Bystrzyckie, a protože to bylo území Sudet, tak německy Habelschwerdter Gebirge.
Když sjedete ze Šerlichu směrem na Neratov, rozprostře se před vámi jedna z nejhezčích pasáží hor, Orlické Záhoří. Ploché údolí s rekonstruovanými starými roubenkami a barokním kostelem sv. Jana Křtitele. Už tu ale proniká nová výstavba, pel krásy se může za pár let značně změnit.
Půvabné rašeliniště Černé bahno
V Bystřických horách pramení Divoká Orlice, tvoří hraniční řeku, která do Čech proniká Zemskou branou. Vrcholové partie Bystřických hor tvoří částečně rašeliniště, vede tudy naučná stezka, krajina se podobá rašeliništím na Šumavě. Pramení tu i Bystřice Dušnická.
Místo se jmenuje Czerne Bagno, přírodní rezervace Torfowisko pod Zielencem.
V centru stojí vyhlídková dřevěná věž, z ní uvidíte zeleň jehličnanů kolem sebe. Povalový chodník zavede na začátek třasoviska, tady je to jako v tundře.
Procházka je pohodlná, jen od parkoviště je trochu stoupák, ale není dlouhý. Pokud se ocitnete v této části hor, není od věci se pokochat čistou přírodou. Hory pozvolna spadají do údolí u Mladkova.