Článek
Na prostory, jimiž nevedou trasy běžných prohlídek, byli milovníci historie opravdu zvědavi, což se projevilo už v rezervacích míst na jednotlivé vstupy, které zájemci vyčerpali několik dní před samotným konáním.
Jako první viděli majitelé vstupenek v minulosti nejvíce střeženou místnost na zámku – tzv. stříbrnici, tedy místnost, kde se ukládaly cennosti. I po mnoha letech nepoužívání lze název komnaty odvodit i od bělostně stříbrné skříně s mnoha uzamykatelnými úkryty.
Poté přišla na řadu kuchyň s přípravnou jídel. Leckoho jistě překvapila nejen značná rozlehlost prostor, ale také technické vybavení – nádrž na teplou vodu, osvětlení, elektrický výtah se strojovnou, lednice, mašinka na leštění stříbrných příborů. Zvláště pánskou část skupin zajímalo technické řešení zdviže s automatickou brzdou a dalších důmyslných "vychytávek".
Přes reprezentativní lovecký sál tvarem evokující mořský koráb s mnoha vzácnými trofejemi všude, kam oko návštěvníka dohlédne, se dál pokračovalo do Francouzské knihovny - osobní knihovny knížete Josefa Colloredo-Mannsfelda. Tato stroze, ale účelně, vybavená místnost se stěnami pokrytými regály na knihy byla zpřístupněna úplně poprvé v historii.
Zvláště místní se těšili na čtvrt kilometru dlouhou spojovací (a v případě potřeby také únikovou) chodbu s několika výhledy do podzimem zbarvené zámecké obory.
Odbočka odtud vedla do oratoře kostela Nejsvětější Trojice, kde si pohled z výšky do největšího opočenského svatostánku nenechal ujít téměř nikdo.
Dlouhá chodba končí v letohrádku, kde v arkádové síni končily i letošní netradiční prohlídky zámku v Opočně.