Článek
Jedna z našich nejkrásnějších rozhleden stojí nad celoročně turisty vyhledávanou obcí Javorník nedaleko městečka Stachy, a to v nadmořské výšce 1066 metrů. Jméno nese po spisovateli Klostermannovi, který tento vrch s širým rozhledem miloval stejně, jako celou Šumavu.
Právě on stál u zrodu myšlenky využít ideálně položené místo k vybudování rozhledny. V červenci roku 1914 se sešel s přáteli, kteří byli tomuto projektu nakloněni. Leč vypuknuvší mobilizace ubírala dějiny a priority jiným směrem a Klosterman více Javorník nenavštívil.
Původně plánovaná dřevěná rozhledna byla vyhodnocena jako nevyhovující, až v červnu 1938 začaly stavební práce na základech pro věž kamennou. Kolo dějin přineslo do Sudet výrazné změny, hvozdy Šumavské připadly Říši a rozhledna sloužila coby vojenská protiletecká věž (odtržením Sudet se stal Javorník nejvyšším českým vrchem).
Leč stromy rostou a koncem 70. let se zde o bývalém výhledu mohlo jen zdát. Trvalo to do roku 2003, kdy byla po roční rekonstrukci a navýšení znovu otevřena, a to díky iniciativě Nadačního fondu Karla Klostermanna a s nezbytným finančním přispěním mobilního operátora i drobných sponzorů.
Dnes návštěvníkům skýtá plně kruhový rozhled - na hraniční vrcholy i do kotliny pod ní, občas je vidět k Alpám a Cukrák nad Prahou. Příjemné jsou nízké schody a skutečnost, že vyhlídková plošina je uzavřená. Nechybí fotografie s popisky pozorovaného úseku nad jednotlivými okny. Otevřeno je celoročně, zimní provoz je omezený – viz otevírací doba.
Cestou od parkoviště nejprve míjíme sochu Karla Klostermanna, a výše pod lesem na stráni nelze přehlédnout rotundovitou kapli zasvěcenou sv. Antonínovi Paduánskému. Nejedná se však o utajený románský klenot, i doba výstavby kaple se váže k pohnutému období našich dějin. Vybudována byla v letech 1939 - 1940, jméno sv. Antonína bylo vybráno i jako symbol vlastenectví v souvislosti s českým státníkem Antonínem Švehlou.
Během let kaple chátrala, havarijní stav si vyžádal roku 2011 rekonstrukci, které předcházelo vykoupení objektu a pozemků kolem ze soukromého držení. Dřívější vandalismus přinesl i škody, jako rozbité původní vitráže, či zcizené sochy. Dnes díky iniciativě NFKK kaple se skví opět v plné kráse, je doplněna venkovním elektrickým osvícením, přibyly náhradou dřevěné sošky sv. Antonína a Panny Marie od řezbáře Karla Tittla z Velhartic i obnovena je uměleckou sklářkou Monikou Zborníkovou - Vintrovou původní vitráž Panny Marie.
Z rozhledny je vidět i k nedaleké obci Hodonín, spadající pod Zdíkov. Víska skýtá domov zhruba 30 stálým obyvatelům, mnoho chalup je užíváno jako rekreační, nutno uznat, že se vším respektem k odkazu předků. Ves je překvapivě nebývale malebná a může konkurovat udržovaným bavorským nebo švýcarským osadám. Rozhodně se při návštěvě regionu vyplatí pokochat se jí.
VIDEO: Od Hodonína po Javorník
Pozn. autora: Hodonín jsem vyhledal, kráčeje po stopách předků, narodil se zde můj děd Jaroslav Šperl. V mládí putoval s cirkusem s klarinetem, aby dožil coby pražský bankovní úředník v penzi. Dovolím si tedy zmínku o jeho rodišti věnovat nejen jemu, ale všem, které nelehké doby zavály ze Šumavy do všelikých končin.
