Článek
Na skalnatém kopci (634 m n. m.) vyrostlo hradiště již v mladší době kamenné. Hrad jako takový zde byl zbudován ve 12. století, sestával z dvacetimetrové věže (brzo se zřítila díky nestabilitě travertinového podloží a byla nahrazena sousední novou), cisterny, brány a hradeb, kaple pochází z 1. poloviny 13. století. Roku 1241, kdy kraj pustošili Tataři, se hrad stal nedobytným útočištěm. Následovalo další posilnění hradeb, ale i výstavba paláce. Ve 14. století se hrad rozrostl o velké nádvoří.
Vznik tzv. dolního hradu je spojen s dobou pobytu Jana Jiskry z Brandýsa, který zde sídlil se svým početným vojskem, s nímž bojoval za práva korunovaného, uherskou šlechtou nerespektovaného Ladislava Pohrobka, syna Alžběty Lucemburské. Zbudoval na hradě malou kruhovou pevnost pro sebe a další obranné hradby s dvojicí věží a jižní branou. Pochopitelně i vojáci se dočkali prostých zastřešených příbytků, pro uskladnění zásob a krmiva vyrostly sýpky.
Zápolští koncem 15. století provedli výraznou gotickou přestavbu, krom paláce s rytířským sálem to byla i zahrada a kaple sv. Alžběty, renesanční prvky hrad získal za časů Thurzů, které vystřídali Czákyové. Roku 1780 již z důvodu nepohodlí k obývání opuštěný hrad vyhořel, čímž nastal počátek chátrání zříceniny.
VIDEO: Spišský hrad
Ke hradu je nejsnazší vyrazit od parkoviště pod ním, tedy minout na tahu směrem od Levoče odbočku na Spišské Podhradie a odbočit až o kousek dál směrem k hradu, ovšem lze vyrazit od parkoviště a železniční zastávky Spišské Podhradie delší trasou po části stezky, pojmenované Svätojakubská cesta Sivá Brada - Dreveník. Dreveník je vrch s nadmořskou výškou 609 metrů se skalním městem, připomínající stolovou horu, národní přírodní rezervace, spolu s hradem zapsaná na seznam UNESCO.
Krom toho, že hrad je slovenskou Národní kulturní památkou, byl roku 1993 zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO, a to rovnou spolu s obcí Spišské Podhradie, Spišskou Kapitulou a obcí Žehra.
Žehra je známá svým raně gotickým kostelem sv. Ducha z let 1245-1275, zdobeného nástěnnými malbami z 13. až 15. století, dochovala se i prastará kamenná křtitelnice. Pokud cestujete od hradu, sídla moci světské, přes Žehru na Spišskou Kapitulu, sídlo církevní moci, narazíte na známý fenomén východního Slovenska, romské osady, jako je libozvučně pojmenovaná Dobrá Vôľa.
Co by to bylo za hrad bez pověstí. Jedna z nich vypráví o pastýři, příteli skřítků a víl, který byl i lidovým léčitelem. Jeho dobro se nelíbilo pekelníkovi, který se ho chtěl zbavit. Ovšem dobrotivé pohádkové bytosti ďábla nalili kořalkou a šupem ho navrátily peklu.
Na hradbách je možno spatřit postavu Hedvigy, krasavice, která se starala o Barborku, dcerku svého ovdovělého bratra, hradního pána Filipa. Ten při lovu náhodou zastřelil chlapce, syna polského šlechtice, který mu přislíbil pomstu. Lstí, převlečen za trubadúra, okouzlil Hedvigu.
Podle jedné verze měl rovnou Baborku sám unést, podle jiné tajnou chodbou vpustit své vojáky do hradu, zatímco pán byl na lovu. Tak jako tak se Filip vydal po stopách únosce, který jeho dcerku před jeho zraky hodil do propasti. Za trest sestře nechal useknout obě ruce. A opět - jiná verze uvádí, že sama skočila z hradeb.
