Článek
Výstava s názvem Nedokončené příběhy je první ucelenou prezentací autorovy práce – a to nejen v Česku.
I když se Ivan Rupeš se svým dědečkem, českým avantgardním fotografem Jaromírem Funkem, nikdy nepoznal, vyrůstal v blízkosti jeho fotografií a veškerého dění souvisejícího s jeho výstavami. Existence slavného příbuzného ale autora zpočátku od fotografování spíše odrazovala, především kvůli pocitu nepřekonatelnosti Funkeho práce.
„Ivan Rupeš si od mládí pořizoval nejrůznější snímky, zejména zaznamenával podobu života a absurditu situací v době socialistického Československa. Autorova cesta k fotografii nebyla přímočará, jeho zájem se během času proměňoval. Vystudoval molekulární biologii a genetiku na Univerzitě Karlově v Praze a vědecký výzkum ho přivedl nejdříve do Spojených států a pak do Kanady, kde žije od roku 1995. Postupně se z příležitostného fotografa stal autor na volné noze. Podstatnou součást jeho práce nyní tvoří fotografování sportu, zejména cyklistiky, a stále více se věnuje dokumentární tvorbě,” uvedla kurátorka Jolana Havelková.
Vystavené fotografie pocházejí z Toronta a z jeho soukromých či pracovních cest po Kanadě. Některé snímky vznikají souběžně při fotografování sportu, autor si všímá nejrůznějších situací vznikajících mimo hlavní scénu, především v řadách diváků, případně na samotných sportovištích.
„Autora v obou těchto oblastech mnohdy přitahují minimalistické motivy, a to jak v krajině, tak v městském prostředí. Pokud se na fotografiích objevují lidé, některé obrazy jako by čekaly na uvedení do širšího kontextu, připomínají zastavený filmový záběr. Autor sám je umanutým divákem, či dokonce studentem nejrůznějších filmových žánrů, a proto tento aspekt v jeho práci nepřekvapí. V Rupešových snímcích si lze domýšlet, jak naznačený děj bude pokračovat. Jeho postavy spěchají, čekají, přemýšlejí, dovádějí; mnohdy na pozadí impozantních kulis.
Nejednou jsou zasazeny do prostředí, kde se ocitají mimo hlavní děj, a tím více upoutávají pozornost. V některých vyobrazeních je patrné, že krajina, nekonečný prostor nad tím vším lidským snažením, přebírá vládu, obraz se vyprazdňuje, ve fotografiích zůstávají jen stopy po lidské přítomnosti. Některé záběry obsahují jemný humor, nadsázku, sdílení, které divák nemusí hned postřehnout. Spíše statický charakter snímků, jemné našlapování okolo děje nevřazuje fotografie do jasného rámce; nejblíže mají k subjektivnímu dokumentu a městské krajině.
V roce 1993 jsme s přáteli založili fotografický festival Funkeho Kolín (1993–2009). S autorovou maminkou, Miloslavou Rupešovou, která se o odkaz svého otce stále trpělivě stará, jsme byly v úzkém kontaktu. O Jaromíru Funkem jsem psala také bakalářskou diplomovou práci. Kruh se uzavřel – nyní mohu představit fotografie Ivana Rupeše, se kterým jsem se poprvé osobně setkala v roce 2016 při besedě Funke a Kolín,” informovala Jolana Havelková.
Výstava Ivana Rupeše bude k vidění do 12. července. Dernisáž proběhne 11. července v 16 hodin.
