Článek
Jak jste se dostal ke sklu?
Začalo to už střední školou, kdy jsem váhal, kam jít. Studoval jsem ale ZUŠ ve Vimperku, kde jsem hrál na trubku a od 1. třídy chodil i do výtvarky. Když jsem pak vycházel základní školu, tehdy mi hodně pomohli rodiče, objížděli se mnou burzy škol a dali mi volnost ve výběru školy. Zaujala mě škola v Třeboni, kdy jsem se ze dne na den rozhodl, že půjdu studovat řemeslný obor - malbu skla. Tehdy mi sklo „učarovalo", chtěl jsem ho studovat dál, a tak jsem koukal po nějaké vysoké škole. Dostal jsem se na pražskou UMPRUM do Ateliéru skla Ronyho Plesla, kde jsem dokončil třetí ročník.
Na výstavě prezentujete tři vázy. Můžete je popsat?
Vázy vznikly na téma zátiší, jako všechny práce studentů. Zátiší bylo klauzurním tématem pro tento semestr a já vytvořil trojici váz, které navazují na tradici holandského malířství. Malbu jsem i studoval, a tak mne tato oblast hodně zajímá. Nosíte v hlavě nějaké začáteční skici a myšlenka se prohlubuje, až třeba za půl roku dospěje k ucelené formě. Samotné vázy vznikaly v průběhu dvou měsíců, kdy už jsem měl finální tvar. Jelo se foukat do sklárny, kde se vytvářely čisté tvary ze skla a následně jsem na ty tři vázy maloval.
Co jste maloval?
Vybral jsem si obraz vynikajícího malíře té doby, Adriana van Utrechta, který byl proslavený tím, že maloval scény z běžného každodenního života. Udělal jsem tedy rozbor jednoho z obrazů, vytáhl různé emoce a jednou z nich byla honitba. Pomocí zvířat, která jsem maloval, jsem vzpomínal na Šumavu. Na druhé bílé váze je namalovaný papoušek a exotické ovoce, které byly v holandské malbě symbolem luxusu, hojnosti. Poslední čistá váza se zase obrací k přírodě. Celá kolekce váz je věnovaná tradiční technice malby, vysokému smaltu, kdy jde o jakousi sochařinu v malbě, postupným nanášením vrstev barvy smaltu a vypalováním dosahujete reliéfu, plastičnosti malby.
Jaká je práce se sklem?
Práce se sklem je krásná! Je to materiál, ve kterém jsem se našel. Když pracujete se sklem, pořád se učíte. Můžete s ním pracovat za tepla, za studena. A to je to, co mne baví, že tam člověk může hledat a zkoušet různé věci. Sklo je výzva! Malba na sklo je pro mne mediem, při němž stále hledám, zkouším a objevuji nové techniky, které propojuji s jinými, posouvám je dál.
Jak na vás působí klatovský Pavilon skla?
PASK se mi moc líbí a jsem rád, že zde mohu už po několikáté vystavovat. Je skvělé, že se tento architektonický skvost plný secese ve skle nachází právě zde. Je to vlastně to nejhezčí, co návštěvník nejen Klatov, ale celé Šumavy může ze skla vidět, protože tady je spojení toho nejklasičtějšího odkazu s moderním interiérem a krásně to funguje. Mám rád barvy a veselé věci a taková secese je, skleněné věci v pavilonu mě uchvacují a inspirují.
Měl jste v rodině nějakého umělce, po kterém jste mohl zdědit geny?
V naší rodině jsme měli skláře. Byl to můj dědeček, jmenoval se František Jungvirt a brousil sklo čtyřicet let ve Vimperku, když byly ještě sklárny.
