Článek
Výstava byla oficiálně zahájena ve čtvrtek 8. června vernisáží s názvem Hudba pro čistá srdce. Skladby Zdeňka Zouhara, Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka zazněly v podání pěveckého souboru Těžké harmonično pod vedením Pavlíny Němcové, skladatelovy vnučky.
Plný sál posluchačů přivítala za MZK Romana Macháčková. Za kurátory výstavy promluvila Irena Veselá (dalším kurátorem je Vlastimil Tichý). Hlavní projev měl skladatelův syn Vít Zouhar, který poutavě pohovořil o svém otci, jeho životě a díle i dlouholeté korespondenci s Bohuslavem Martinů.
Zdeněk Zouhar pocházel z Kotvrdovic u Blanska. Na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity vystudoval hudební a výtvarnou výchovu. Současně se vzdělával i v hudební kompozici u Jana Kunce, žáka Leoše Janáčka.
Po studiích chvíli učil na gymnáziích v Bratislavě a ve Znojmě. V roce 1953 nastoupil do tehdejší brněnské Univerzitní knihovny, kde pracoval v hudebním oddělení až do roku 1961. Ve studovně knihovny pořádal koncerty komorní hudby. Většinou se hrála díla Bohuslava Martinů, s nímž byl Zdeněk Zouhar v písemném kontaktu (osobně se nikdy nesetkali). V roce 1961 odešel z knihovny do studia Československého rozhlasu Brno.
K nejvýznamnějším dílům, která Zouhar zkomponoval, patří Variace na téma Bohuslava Martinů pro symfonický orchestr, opery Proměna a Velká láska, oratorium Plameny kostnické a Půlnoční mše. Pokud jde o literární činnost, napsal monografii Sborová tvorba Bohuslava Martinů. Se synem Vítem vydal knižně i korespondenci s Bohuslavem Martinů pod názvem Milý příteli.
Výstava Zdeněk Zouhar, skladatel, muzikolog, knihovník, se nachází v přízemí budovy knihovny v Kounicově 65a v Brně. Nebude přístupná pouze jeden měsíc, jak to bývá u ostatních výstav z cyklu Oči Brna obvyklé, ale po celé prázdniny, tedy do konce srpna.
