Článek
Jako mnoho dalších tuzemských řek, potoků a říček, i Malše pramení na druhé straně naší hranice, a to konkrétně v Horním Rakousku nad obcí Sandl na severovýchodním úbočí 1112 metrů vysoké hory Viehberg. Po necelých deseti kilometrech tvoří státní hranici, aby se u Dolního Dvořiště z říčky Maltsch stále nezvratně ryze typicky jihočeská Malše.
Na jejím horním toku je roztroušena skupina zřícenin hradů Sokolčí, Louzek, Velešín a Pořešín (tipy na tyto hrady včetně videa najdete ZDE). Nepřehlédnutelnou stavbou je vodní dílo Římov, zdroj pitné vody pro krajské město, i lokalita plná na velké ploše rozesetých kapliček, součástí nezvykle pojaté křížové cesty ze 17. století s poutním kostelem Svatého ducha a Loretánskou kaplí, kopií po Římu druhého nejvýznamnějšího poutního místa v Itálii.
Krátce před splynutím jejích vod s Vltavou nad českobudějovickým Velkým jezem se rozprostírá na samém okraji města místo, kde Malše po pravé straně svými rameny tvoří ostrůvky připomínající lužní lesy a nad dalším jezem U Špačků pak se nalézá stejnojmenná přírodní památka Tůně U Špačků.
Letošní červen má smutnou bilanci dvou zmařených lidských životů (ne však prvních na tomto místě) na o kousek níž ležícím Malém jezu, kde utonul mladý muž, zachraňující stejně tak řekou pohlceného topícího se cizince. Tato událost potvrzuje, že ani malé řeky není radno podceňovat.
Pamětnický film Řeka čaruje (natáčený na Sázavě) dává stárnoucímu muži omládnout pří návratu k milované řece. A stejně jako rovněž s režisérem Krškou spojený titul Kluci na řece (odkojení pro změnu Otavou) jsou, stejně jako mnoho dalších filmů, svědectvím o opojení citlivého člověka šuměním našich vod v údolích a na jezech, uhranutím jejich lesklými hladinami, touhou dobývat něco z bohatství ryb (nemožno nevzpomenout Otu Pavla) i prostého kochání se romantikou čisté přírody.
A pokud někdo na cimrmanovskou hlášku ze hry Záskok: „V Českých Budějovicích by chtěl žít každý!“ má nutkání zmíněné hře odvětit replikou: „Co je to za blbost, byl jste někdy Českých Budějovicích?“ či nezbytně po straně dodat: „Tedy kromě mne…“, pak nechť vyrazí z tohoto města krále Přemysla Otakara II. proti toku říčky, která skrývá ve svém větvoví čarovný proutek lidskou činností neposkvrněného vodního toku a ochutná na jejích březích další rozměr atraktivity této jihočeské metropole.
