Článek
Chojnik je typický představitel hradní dolnoslezské architektury. Nachází se nedaleko české hranice, necelých 20 kilometrů od Harrachova. Vypíná se nad obcí Soběšov (Sobieszów), dnes součásti Jelení Hory, i když od jejího centra je vzdálen několik kilometrů.
Hrad byl založen piastovským knížetem Bolkem II. v roce 1364 k ochraně okolního jím kolonizovaného území. Z původně lovecké dřevěné tvrze vybudované o sto let dříve brzy vyrostl kamenný hrad, postupně neprodyšně opevněný. Po smrti knížete Bolka jeho manželka darovala majetek německé šlechtické rodině Schaffgotschů, kteří jej s malou přestávkou měli v držení téměř 600 let; zejména jim sloužil jako správní sídlo panství.
Chojnik zažil největší stavební rozmach v 16. století. K původnímu nevelkému hradnímu paláci bylo přistavěno druhé nádvoří se stájemi, severní baštou, pranýřem, soudní síní, kuchyní, pekárnou, hladomornou, sklepy, zbrojnicí a zásobárnou vody. Konečnou podobu hrad získal v 17. století v průběhu třicetileté války, kdy pro zvýšení jeho obrany byly přistavěny kasematy a další bašty. Všechny hradby získaly i typické renesanční půlobloučkové atiky.
Schaffgotschům byl v roce 1634 hrad zkonfiskován, za údajnou zradu císaře a podporu Albrechta z Valdštejna. Poměrně záhy, v roce 1649, byl opět navrácen. Šlechta však již měla vybudované nové sídlo, Chojnik udržovala jen jako významnou pevnost. Bohužel v roce 1675 hrad zasáhl blesk a celý vyhořel.
Postupně chátral, pro majitele pozbyl významu. V polovině 19. století však díky vlně novoromantismu byl objeven turisty, byly provedeny nutné záchranné práce a vybudována chata pro turisty; od té doby se těší zájmu návštěvníků dodnes. Rozvoj turistiky na Chojniku by nebyl možný bez podpory Schaffgotschů, v jejichž rukách byl až do roku 1945.
Ve 20. století v několika vlnách proběhly další sanační práce a celkem trvaly několik desítek let. Výsledná podoba úprav se opravdu vydařila; o Chojnik se dnes stará rytířský spolek (v Polsku se tyto spolky těší velkému zájmu), v průběhu roku zde pořádají různé akce připomínající rytířská klání a středověká řemesla.
Všechny prostory hradu jsou přístupné celoročně téměř každý den, stojí za to překonat strach z výšek a vystoupat i na nejvyšší místo – ochoz věže. Z výhledů na polské Krkonoše i kouzelnou krajinu pod nimi se opravdu tají dech.
Chojnik je také obestřen řadou legend. Nejznámější je o krásné princezně Kunegundě, byla nejen krásná, ale především pyšná a rozmařilá. Když nadešel čas jejích vdavek, dala si podmínku, že její vyvolený musí v brnění objet na koni podél opevnění celý hrad. Žádnému nápadníkovi se to nepovedlo, všichni se zřítili ze strmých skal do rokle a zahynuli. Nakonec jeden rytíř tuto podmínku splnil. O princeznu však zájem neměl, byl šťastně ženatý, chtěl jen ukončit zbytečné ztráty životů. Kunegunda svou porážku neunesla a vrhla se z hradní věže do propasti také.
