Článek
Vznik kapely, považované vzhledem k původu členů za žižkovskou legendu, se datuje k roku 1989, po nespočtu koncertů v roce 1995 vydala na vlastní náklady album, které muzikanti pokřtili rok poté v zcela vyprodaném prestižním klubu Akropolis na pražském Žižkově. Dva roky poté činnost kapela ukončila, nicméně v roce 2001, a to i díky zájmu příznivců kapely, Blaženka povstala opět z popela.
Kromě zpěváka a frontmana Broňka Přibyly, byl důležitou postavou Jindřich Bělehrádek, dřívější baskytarista, také zakládající člen kapely, obohacující repertoár Blaženky léta jako dvorní textař.
Jako skutečný undergroundový umělec psal, a to již i předtím, texty v návalu momentální inspirace třeba na stránky vytržené z telefonního seznamu, na pivní tácky, prostě reálie, dnešní generaci vzdálené (telefonní budky právě definitivně končí, doba mincí v hodnotě 25 haléřů, zapadlých a nuznými studenty je lovících pod mřížkou automatu je stejně nostalgická, jako lampáři, zhasínající plynové osvětlení po ranních návratech z nočních tahů, nebo průvodčí, štípající lístky v tramvajích). Jeho osud byl hned další rok tragicky zpečetěn. Tato událost, kdy v bytě vypukl požár, při kterém na následky popálení zemřela jeho přítelkyně, byla završena jeho záchranným, ve finále smrtelným skokem z okna.
V jeho tvůrčím šuplíku zůstal literární odkaz, který vyšel jak knižně, tak z něj i dnes čerpají jeho přátelé. Až mysticky vyzní tušení doby nezvyklých zásahů do života mnohých v obsahu textu nového klipu Blaženky z Bělehrádkova odkazu, jakoby předvídající dobu omezení, daných dobou karantén a rozličných zákazů kvůli nedávné epidemii. Kapela, mající práva používat básně zesnulého, text použila a právě v době nucené pauzy nahrála na singl a vytvořila k němu klip, kde se střídají doprovodné zpravodajské záběry s na mobil točenými prostřihy.
KLIP: Až ministr štěstí dovolí
Současné písně Blaženky skládá klávesista Aleš Řezáč, na basu hraje a kapelu dlouhodobě podporuje Ondra Parpel, charakteristický sound dodává houslemi Martin Žďánský a kytarou Petr Smutný, bubnuje matador známý z mnoha dalších uskupení Míra „Pekos“ Pekař.
Kdy můžete Blaženku slyšet živě po neplánované pauze, lze sledovat na webu kapely v sekci koncerty, zatím nejbližší je vystoupení 9. července v klubu U vystřelenýho oka, kde jim support bude dělat kapela Doors to the Citadel, v níž působí dvojice dcer bývalého hráče na klávesové nástroje Slávka Vtípila.
Lze tedy předpokládat, že na koncert dorazí, jako obvykle, posluchači až třech generací. Na letošní rok je plánováno vydání nového alba - minulé Nová dívka z továrny na šle z roku 2015 bylo natáčeno ve studiu Sono a pokřtěno v Malostranské besedě.
Mnohým nemusí být až tak jasný, k rockerům zdánlivě jemný název kapely - jak sděluje kytarista Petr Smutný: Klub "Blaženka a Julek" byla těsně po revoluci naše domovská scéna. Strmé schody dole v podloubí, maskovací síť zakrývala vlhké stěny, záchody i přes tunu vápna smrděly, ale ten porevoluční kvas! A když vám po půlnoci po koncertě přijdou policajti, tehdy snad ještě v uniformách SNB, dát pokutu za vjezd autem na náměstí, ale nedají, a nakonec s nimi pokecáte a pomáhají vám nakládat aparát, to si teprve člověk uvědomí SVOBODU.