Jeskyně Mordloch u Štětí byla údajně sídlem loupežnické bandy

Země byla rozvrácená, zbídačená, vyrabovaná, protože se katolíci nemohli dohodnou s protestanty. Panskou víru museli nést poddaní, ti chtěli jen věřit, že po tomhle mizerném životě bude něco lepšího, a na konfesi se mohli vybodnout. Pánbíček ani jedné strany jim nikdy nic nedal. Za třicetileté války se tu tedy mohli ukrývat zběhové a krást především těm nejvíce ubohým. Občas si přilepšili i na pánech a vždy na židech.

Kokořínskem vedla kupecká stezka a vybafnout na někoho ve skalách nebylo nic zvláštního. Ale protože lapkové rušili obchod, spojili se majitelé okolních panství a loupežníky zlikvidovali.

Jde i pověst, že byli zlikvidováni v souvislosti s vraždou hraběte Jana Wratislava Claryho, kterého roku 1720 nedaleko zamordovali jeho poddaní, protože nemohli snášet jeho zlou až krutou povahu. Jenže Claryho zabila čeleď ze zámku, tu pochytali a útrpně ztrestali, prý v tom měla mít prsty i hraběnka, tu měli popravit a mrtvolu dát pod kapli, kterou tu vystavěl a jeho dcera Eleonora. Snad je to jen prý...

Mordloch je pískovcová uměle přitesaná jeskyně, má rozměry 6 krát 2,5 metry, do pískovce jsou vytesány lavice. Na Díru navazuje půl metru vysoká a 22 metry dlouhá jeskyně.

Protože místo mělo špatnou pověst, lidé se mu vyhýbali. Jeden čas tu měl přebývat poustevník, toho pohřbili v jeskyni, v 19. století tu snad našli i nějaké kostry.

Kousek od Mordlochu stojí osamocený pískovcový blok nazvaný Sedm chlebů, snad má připomínat na sebe naskládané bochníky.

Cesta od loupežnické jeskyně vede po žluté turistické značce k několika výtvorům později světově uznávaného Václava Levého (1820-1870), který si tu ještě jako liběchovský kuchař zkoušel ve skalách své sochařské umění.

Mohutný Had obepíná patu velkého pískovcového bloku, je ale značně poničený, to samé asi půl kilometru od něho vzdálená Harfenice. Byla to Levého ranná díla, vznikla někdy před rokem 1845. Něco vzalo za své vlivem počasí, pískovec nevydrží věčně, ale hlavně destrukci způsobili lidé. Všude uvidíte nápisy, monogramy, vyškrabané ornamenty.

U Harfenice figuru už moc nepoznáte, socha sedí u skalního výklenku, vedle jsou vytesány pískovcové hlavy, které Levý posléze použil jako obří tváře u Želíz, zvané Čertovy hlavy. U těchto menších hlav je sloupek se tabulí připomínající tohoto význačného českého umělce. Poslední je mariánská kaple.

Procházka lesem patří k pohodovým, téměř nulové převýšení, samozřejmě krom počátečního stoupání na hřeben. Vystoupal jsem ze Štětí, po zhruba 7 kilometrech skončil v Liběchově, u kdysi hezkého zámku, kde mělo Národní muzeum uloženy asijské sbírky.

Zámek byl v roce 1990 vrácen majitelům, restituce nebyla zvládnuta, v roce 2002 objekt "vypláchla" obří povodeň. Zámek je údajně upravován, ale není to na něm znát.