Článek
Dnešní kaple je výsledkem obnovovacích prací z let 1987 - 1988, kdy prachatický nadšenec Jan Kocourek nechal jak bájného Fénixe povstat trosky staré stavby z popela, nikoliv to zbytků následku ohně, ale po zhoubě způsobené letitou destrukcí řáděním šumavských živlů a lhostejností a vandalstvím poválečného rádoby vzkvétajícího režimu.
Prvotní kaple byla vystavěna již roku 1791 kovářem Jakubem Klauserem z Volar, a to v místech, kde ze skály vyvěral pramen, u kterého visíval obrázek Panny Marie. Legenda praví, že mu ona voda ho ze slepoty vykurýrovala, a jako poděkování vystavěl dřevěnou kapli.
Vodě se tudíž přisuzují léčebné účinky na zrak, a podle pozdější fantazii popuštěné uzdě i údajně na poruchy ortopedické. A to soudě podle toho, že při opravě byla nalezena spousta berel a holí, pravděpodobně zanechaných těmi, kterým na cestu zpět již jim nebylo třeba. Možná v příštím století zde budou nalezeny momentálně módní trekové hůlky, které odhodí ti, kterým dojde, jak směšně s nimi, lyží prosti, v kráse šumavské přírody vyhlížejí. Ať je tomu, či není, tak či onak, pramen ten vyvěrá u kaple stále, vodu skýtá chladnou a chutnou a ono místo své kouzlo bezesporu má.
V roce 1804 došlo k přestavbě kaple, později pak a v 60. letech předminulého, tedy 19. století byla přibyla dřevěná přístavbu alpského stylu a roku 1914 byla vyzdobena dřevořezbami. Množství poutníků sem směřovalo z na dohled ležícího Bavorska, stejně jako z okolí na straně české, a to právě díky věhlasu zdejšího pramene.
Po obnovení a slavnostním znovuotevření 9. listopadu 1988 došlo i 25. srpna 1990 k novému vysvěcení, a to vcelku čerstvě službu konajícím českobudějovickým biskupem Miloslavem Vlkem. Tomu byl předtím počátkem roku 1989 vrácen souhlas státu s výkonem veřejné kněžské služby, odejmutý mu jako mnohým jiným komunistickou státní mocí.
Od té doby se zde konají pravidelné poutě, a to vždy první neděli po 14. srpnu. Je až k neuvěření, jak se sem za starých časů dovedlo sejít a hlavně po okolí kaple vměstnat takřka 6000 poutníků, jako tomu bylo roku 1920 při příležitosti svátku Nanebevzetí Panny Marie. Dnes se zde již konají i vánoční bohoslužby, chystá se obnova křížové cesty.
Lesní stezka milovníka dalekých výhledů zavede na vrcholek Stožecké skály, kde je od pětimetrového kříže nádherný rozhled do kraje. Zbytky v minulosti Zlatou stezku chránícího hrádku zde jsou prakticky takřka k nedohledání. Nemnoho je ostatně známo i z jeho historie - založen byl v polovině 13. století a zanikl krátce po založení Volar. Vynahradí to Stožec, obec jak na dlani v údolí ležící, pohled na hrdé vrcholky Třístoličníku, Trojmezné a Plechého (a možná přijdou prý i Alpy).
Výchozím místem pěších i cyklistů bývá obvykle právě Stožec, ale možno zamířit sem i z Dobré, Českých Žlebů nebo Černého Kříže. Kola se odkládají u altánu při odbočce pod vrchem s kaplí, následuje zastávka u pařezu stromu z roku 1800 a zakrátko začíná krátký náročnější výstup mechem, kořeny a tlejícími kmeny v 1. zóně NP.
Zajímavostí je, že krátce před "domácí" obnovou kaple, byla "kousek za čarou" v bavorském Phillipsreuthu roku 1985 postavena její věrná replika.
