Hlavní obsah

Dobrošovský Kahan III byl jedním z nejutajovanějších bunkrů

Novinky, Vratislav Konečný
Aktualizováno

Vypadal jako vodárna. nikdo netušil, že je to bunkr. Trochu opomíjený bunkr N-71 „V sedle“ je zastíněn blízkostí dobrošovského pevnostního komplexu. Pěchotní srub N -71 byl zařazen v pásmu opevnění československé státní hranice. Stavbu zadali v květnu 1937 jako 3/V. stavební podúsek ŽSV Náchod.

Foto: kahan3

vchod byl zabezpečen těžkými vraty

Článek

Během roku byl společně s dalšími objekty na Náchodsku dobudován a částečně i vyzbrojen, osazení počítalo se dvěma protitankovými kanóny spřaženými s těžkými kulomety, dodán byl jeden, dvě dvojčata těžkých kulometů a šest lehkých, mužstvo mělo být 35členné. Po okupaci byly odvezeny nejen zbraně, ale i pancéřové zvony a ocelové střílny.

Pro případ jaderného konfliktu

O bunkr se začalo zajímat Federální ministerstvo vnitra ČSSR v polovině 70. let minulého století v době tzv. studené války. Mohutné betonové pevnosti v Orlických horách měly být využity v rámci přísně tajného projektu Kahan jako operační středisko pro případ vypuknutí jaderného konfliktu.

Označení Kahan I a II přidělily státní složky pevnosti Hanička u Bartošovic. Její vybavení bylo uzpůsobeno pro činnost organizačních složek FMV. Povrchové objekty byly upraveny a hermeticky uzavřeny.

Před pádem železné opony ho zapojili

Dobrošovský Kahan III zapojili do programu později, v roce 1986, tedy již v období ruské perestrojky, se začalo s jeho přestavbou jako záložního radiokomunikačního střediska za mírové radiokomunikační středisko u obce Charbuzice u Hradce Králové.

Práce nebyly dokončeny a v roce 1991 byla nedokončená stavba zakonzervována. Objekt je ve vlastnictví státu a do roku 2003, než se jej podařilo získat do pronájmu místním nadšencům, chátral a vybavení bylo postupně rozkrádáno. Zpočátku nebyl znám účel přestavby objektu, až po roce 2012 bylo možné začít bádat v Archivu bezpečnostních složek.

K vidění je v expozici strojovna s třemi dieselagregáty, krátkovlnný vysílač o výkonu 20kW, technologické vybavení pro provoz objektu a dnes již úsměvná připomínka období přestavby objektu nejen formou budovatelských nástěnek.

Kromě tohoto srubu měly být využity ještě 70 A a 70 B, které jsou zhruba 300 metrů od tohoto objektu.

Maskování srubu bylo dokonalé. Díky záměrně šířené dezinformaci ho většina lidí považovala za vodárnu na kopci v lese.

V objektu je zřízeno Muzeum Kahan III, místnosti jsou postupně vybavovány tak, aby co možná nejpřesněji odpovídaly stavu, kdyby byla přestavba objektu dokončena.

V Muzeu Kahan III vás budou provázet členové spolku, kteří se objekt starají mnoho let, leccos zde zažili a každá prohlídka je originální. Nejsou pouze přednašeči naučeného textu.

Supertajný radiouzel

„Jsme jediné válečné pracoviště tohoto druhu v bývalém Československu, jiný objekt tohoto zaměření u nás není. Jedná se o přestavěný prvorepublikový objekt (v tom už je unikum) pro potřeby jaderné války. Objekt není bojový, ale pouze válečný vysílací uzel, obrovského stupně utajení, který by jako poslední v republice zajišťoval spojení ze světem. V tom je tento objekt unikátní. Plně funkční je elektrárna pod betonem, takovou jinde neuvidíte. Objekt nepatřil armádě, ale vnitru, což další unikum,“ říká Radek Nedvěd. Spolu s partou dalších nadšenců objekt zprovoznili a neustále na něm „makají“.

Výběr článků

Načítám