Den svatého Martina je jeden z nejoblíbenějších českých gastronomických svátků

Svatý Martin (316–397) byl římský voják, poustevník a biskup v Tours. V římskokatolické církvi je brán jako jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších svatých a patří mezi první nemučedníky, které církev označila za svaté. Je zakladatel prvních klášterů ve Francii.

Martin Tourský se narodil roku 316 jako syn pohanského římského důstojníka v provincii Panonie (dnešní Maďarsko). V patnácti letech byl proti své vůli přijat k císařskému jezdectvu.

Martin byl jiný než ostatní vojáci, což dokazuje symbolický čin, díky němuž se stal tak známý. Došlo k němu v Amiensu u jedné z městských bran v roce 338 za jednoho mrazivého zimního večera. Martin se tudy na koni vracel do vojenského tábora. U brány ho oslovil polooděný žebrák a prosil o almužnu. Protože u sebe Martin neměl ani peníze, ani jídlo, vzal svůj důstojnický plášť a rozdělil ho svým mečem napůl. Polovinu pak hodil žebrákovi třesoucímu se zimou, aby se zahřál.

Legenda dále vypráví, že následující noci se mu zjevil Kristus, oděný právě do poloviny jeho pláště. A uslyšel, jak Ježíš říká andělům: „Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.”

Po těchto událostech se Martin nechal pokřtít a vzdal se služby v armádě. Deset let žil jako poustevník. Roku 372 přijal Martin biskupský stolec v Tours. I po jmenování biskupem žil nadále jako mnich ve své chatrči. Z této poustevny pak vznikl významný klášter Marmoutier.

Kromě legend o jeho zázracích po celé zemi najdeme spoustu měst a kostelů, které jsou pojmenovány po něm. Martin zemřel 8. listopadu 397 v Candes u Tours ve věku 81 let na jedné ze svých misijních cest. Pohřeb se konal 11. listopadu, proto tento svátek.

Sv. Martin je patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů. Nejčastěji bývá zobrazen na koni s půlkou pláště a žebrákem.

Ke svátku sv. Martina neodmyslitelně patřila a dodnes patří dobře vykrmená a upečená „Svatomartinská husa". Původ spojitosti mezi sv. Martinem a husou můžeme nalézt ve dvou legendách. Ta prvá praví, že husy Martina při kázání tolik rušily, že nyní pykají na svatomartinském pekáči. Druhá legenda praví, že se svatý Martin před svou volbou biskupem ze skromnosti skrýval v husníku, ale husy ho svým kejháním prozradily. Každopádně husa patřila k nejhlavnějším pokrmům.

Neméně známé bylo i svatomartinské pečivo.

Kromě hus bylo obvyklým jídlem na tento svátek svatomartinské pečivo – rohlíky, rohy nebo podkovy svatého Martina. Martinskými rohlíky podarovávala děvčata své milé. Velkým rohlíkem plněným mákem býval podarován ze služby odcházející čeledín nebo děvečka.

Svatý Martin přijede na bílém koni a zabílí svět.

Na svatého Martina bývá dobrá peřina.

Na svatého Martina se poprvé pije víno sklizené při posledním vinobraní.

Dnem svatého Martina, u nás zima začíná.

Na svatého Martina, kouřívá se z komína.

(Zdroj: Knižní archiv České tradice, Velký pranostikon – Zdeněk Vašků)