Článek
Radobytce jsou známé díky kostelu sv. Ondřeje, jehož typickou kopuli je možno nalézt na spoustě obrázků Mikoláše Alše, rodáka z dva kilometry vzdálených Mirotic.
Na stránkách obce je možno číst, že na 47 adresách trvale žije 56 obyvatel. Na úterní protestní shromáždění dorazilo 24 občanů. V tomto celkovém množství demonstrantů byli i přespolní z nedalekých Předotic a k nim náležejícího Třebkova v počtu sedmi, ryze v místě trvalý pobyt majících účastníků bylo 8.
Prostým výpočtem se v případě zahrnutí i nemístních dostaneme k ohromujícímu výsledku 42,86 procenta, po okleštění na zde žijící pak na v rámci republiky nedostižných 29,82 procenta. Pokud namátkou stejně tak vyhodnotíme účast v některých městech, pak u Plzně se jedná při 800 demonstrantech ani ne 0,5 procenta z celkového počtu obyvatel, v Ostravě při 500 demonstrantech o necelých 0,2 procenta a u Brna pak 2 500 demonstrantů přispělo ke skóre zhruba 0,7 procenta.
První zájemci o setkání dorazili na náves krátce před oznámenou 20. hodinou, a v daný čas již byl zde shromážděn uvedený počet občanů. Na prostoru mezi lípou vítězství a tradiční venkovskou májkou se sešli jak mladí lidé, tak zástupci seniorů, o holích dorazila i nejstarší účastnice.
Nápisy na kartonových a papírových transparentech vyjadřovaly nespokojenost jak s celoplošným pěstováním řepky a jejím dopadem na krajinu, tak obavy o možný vývoj v justici. Dočíst se bylo možno, že venkovská kavárna a senioři se nedají opít koblihou, stejně jako zde stála nesouhlasná stanoviska k setrvávání trestně stíhaného premiéra ve funkci. Atmosféra byla prostá agrese, naopak padly žertovné dotazy, zda ve vsi nehnízdí čápi, či budou-li se podávat koblihy.
Úvodem bylo připomenuto, vcelku asi zbytečně, neboť všichni přítomní bezesporu měli jasno, proč se demonstrace účastní, jak se případ vedoucí ke jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti vyvíjel. Poté již mohli vyjádřit své názory přítomní.
Tato víska měla i na demonstraci vystupováním skromnou celebritu, zde usazeného a svým jménem k venkovskému životu snad předurčeného filmového režiséra Bohdana Slámu, držitele několika Českých lvů. Opravdovou hvězdou byla nejstarší účastnice a její doprovod, jednoznačně se vyjádřivší k tomu, že sice doprava za dvě koruny do Písku je hezká věc, ale že myslí na svá vnoučata, a tak jí populismus a vývoj ve společnosti nemůže být lhostejný.
V jiném příspěvku zase zazněla absence vzorů v politice a skepse z morálního úpadku a stavu společnosti. Od úvodního slova Štěpána Fučíka, jasně formulujícího svůj nesouhlas s násilím v jakékoliv formě, se zde v klidu mluvilo o potřebě dialogu, který premiér odmítá a nespokojené občany spolu s prezidentem zesměšňuje, o vzájemném respektu i o potřebě šířit osvětu mezi těmi, kdož jsou ochotní naslouchat, a vzbudit v nich zájem o věci veřejné.
Bohdan Sláma (stojící vpravo)
