Článek
Chýnovská jeskyně vede prvenství coby první veřejnosti přístupná jeskyně na dnešním území naší vlasti, a to již od roku 1868, tedy pouhých pět let po jejím objevu. Rytíř, který jeskyni objevil, nebyl však žádný urozený těžkooděnec, ale muž jménem Vojtěch Rytíř, pracovník v nedalekém dole. Ten, dobývaje vápenec, shodou okolností objevil roku 1863 puklinu, vedoucí do podzemního světa.
Jeskynní systém byl tehdy zanesený bahnem - dnes při sestupu po kamenných schodech je nutno obdivovat tehdejší houževnatost lidí, vynášejících postupně bahno po dřevěných žebřících z neosvětlených útrob hory. Elektrické osvětlení v jeskyni je v provozu od roku 1952.
Prakticky čtvrtina dosud známých chodeb jeskyně je trvale zatopena vodou (koncem 20. století došlo právě k objevu rozsáhlých zatopených prostor), v současné době je zmapováno zhruba přes 1200 metrů chodeb. Z nich je pro návštěvníky zpřístupněno 220 metrů, a to s převýšením 42 metrů (celkový výškový rozdíl jeskyně je však 74 m).
Návštěvník podzemního království se musí připravit na místy náročné sestupování a stoupání po kamenných schodech, takže je žádoucí pevná obuv a jištění se držením zábradlí, neboť místy jsou schody (kterých je zhruba 400) pochopitelně vlhké. Samozřejmě teplota v nitru hory se liší od venkovní, známý jev stálé teploty nabízí celoročně pro pohyb velmi příjemných 5 - 9 stupňů (nutno samozřejmě se před sestupem přiobléknout).
Krásou ukrytou pod zemí se může návštěvník v doprovodu průvodce kochat zhruba 40 minut. Kouzlo jeskyně nespočívá v přebohaté krápníkové výzdobě, ale ve hře barev hornin, bizarních tvarech a romantickému labyrintu trasy. Namátkou za vše snad hovoří některé další zastávky trasy: Vstupní, Schwarzenberská, Lepivá, Slavníkovců a Spojovací chodba, Čertovy schody, Chlebová pec, Kaple sv. Vojtěcha, Purkyňovo jezírko a Purkyňovo oko. U východu jsou k vidění jedinci i kokony křižáka temnostního.
V Kapli sv. Vojtěcha kromě starých podpisů (včetně jednoho z objevitelů nad křížem) stojí i Kamenný čert, o němž se traduje, že pohlazení jeho rohů přináší štěstí, čumáčku splněné přání a břicha přírůstek do rodiny. Ale pozor - dotýkat se barvami hrajících stěn a stropů je logicky zakázáno! Jeskyně je od roku 1992 je vedena jako národní přírodní památka, navíc význačná coby největší přírodním zimoviště netopýra řasnatého v Evropě.
Při návštěvě jeskyně rozhodně není od věci navštívit Bílkův dům v Chýnově. Nachází se kousek od Bílkova rodného domu, kde se secesní umělec František Bílek roku 1872 narodil (v obci i zemřel a je pochován na místním hřbitově pod vlastní sochou Modlitba nad hroby, původně obestavěnou kolem dnes již rozpadlého stromu).
Bílkův dům (umělcem postavený podle vlastního návrhu jako ateliér roku 1898), stejně jako pražská Bílkova vila, je ve správě Galerie hl. m. Prahy. Sloužil i jako místo setkávání s přáteli, mezi které patřil např. J. Zeyer nebo O. Březina. Kuriozitou je dřevěný „kostelík“ na zahradě, který ale tomuto věřícímu, až mysticky směrovanému člověku, plnil účelovou funkci kůlny. Plastiky, reliéfy, nábytek, studie i ojedinělá barevná malba jsou k vidění jak v ateliéru, tak v pokojích s přírodou spjatého domu.
VIDEO: Bílkův dům
