Článek
Jak bývalo u akvaduktů účelem, sloužil k zásobování městských obyvatel vodou z horských pramenů, tedy tento konkrétně odváděl vodu pramenů řeky Eure u obce Ùzes do města Nîmes, které je dodnes plné památek z dob Říma.
Tento zachovalý, řeku Gard klenoucí úsek, sestává ze tří pater, tyčících se do výše 49 metrů. Nejspodnější, šest metrů široké nosné patro tvoří šest oblouků v délce 142 metrů a vysokých 22 metrů. Lehčí střední patro pak je složeno z jedenácti oblouků, je o sto metrů delší a o dva metry užší i nižší než mohutná základna. Vrchní patro tvoří 35 oblouků v délce 275 metrů o šíři tři metry a výši sedm metrů.
Vodovod, zakrytý kamennými deskami, vedl pochopitelně tímto nejvyšším patrem, a to se spádem sedmnáct metrů na zhruba 50 km dlouhé trase. Rozdílná šíře jednotlivých podlaží měla za úkol zajistit stabilitu jak v případě zemětřesení, tak při prakticky pravidelných jarních záplavách – ostatně pro tuto ochranu má Pont du Gard i mírně zaoblení. Zajímavostí také je, že stavba byla provedena „nasucho“, tedy bez spojování kvádrů maltou.
Kromě technické dokonalosti dávných projektantů a stavbařů však ohromuje především svojí esteticky vyladěnou mohutností, tato kamenná stavba, překlenující údolí řeky, působí velice impozantně a po právu sloužila často jako motiv pro práci malířů, stejně jako dnes moderní umělci ji používají jako kulisu pro působivou večerní iluminační show.
To, že se do dnešních dnů tolik z mostu akvaduktu dochovalo, je i důsledek jiného praktického využívání poté, co koncem 9. století dosloužil coby vodu přepravující zařízení, a dál byl užíván jako komunikační most. Zato ostatní součásti, většinou vedené i pod úrovní země, byly rozebrány na stavební materiál, jak je ostatně dobrým zvykem u mnoha našich zřícenin.
Na levém břehu, u rozlehlého parkoviště, se nachází komplex návštěvnického centra, kde kromě turistického informačního centra a rozličných občerstvení je možno si v podzemním podlaží prohlédnout expozici věnovanou historii tohoto akvaduktu i obecně těmto starověkým stavbám, či shlédnout krátký film v minikině nebo si pořímsku pohrát v dětském centru.
Bezmála hned pod mostem na této straně se nachází pláž koupaliště, nadivoko však mnozí dovádějí i na protějším skalnatém břehu, kde pak po proudu je za mostem možno nahlédnout do prehistorické jeskyně. Další drobné ruiny je možno dohledat i v okolí samotné památky, jako Pont de la Sartanette či Pont de la combe Joseph, nebo jeskyni Grotte de la Sartanette, avšak tyto již leží mimo hlavní stezky.
Možnost pokochat se večerní hrou světel a barev na akvaduktu mají návštěvníci až do 13. září, do konce října pak v multifunkčním centru dozajista potěší expozice věnovaná práci Josefa Koudelky, boskovického rodáka, který po srpnové invazi v roce 1968 (a kterou ostatně jedinečně zdokumentoval fotografiemi) se po emigraci a cestách po Evropě stal roku 1987 občanem Francie, a je tak dnes umělcem obou národů všelijak spojované i rozdělované současné Evropy.
