Příbramské betlémy jsou světovým unikátem

Ale vraťme se k nejproslulejšímu z příbramských betlémů.

„Do Příbrami se tento unikát vrátil z vesničky Vyskeř, kam se jeho majitelé odstěhovali. Patří k největším a nejvzácnějším, které má Hornické muzeum v Příbrami ve svém majetku. Vytvořen byl ve druhé polovině devatenáctého století, čítá 140 figurek a padesát staveb vážících se k Příbrami, Březovým Horám a hornickému řemeslu,“ přiblížil skvost ředitel Hornického muzea Příbram Josef Velfl.

Příbramské betlémy jsou charakteristické i tím, že jsou zdobeny rozdrceným galenitem z rudných šachet a dalšími minerály, které havíři pod zemí nacházeli.

„Objevují se na nich také postavičky havířů při práci,“ dodal náš průvodce.

K unikátům patří také Bartošův betlém. Jeho nejstarší část je datována do sedmdesátých let 19. století. Tvoří ho 41 figurek postav vysokých přibližně osmnáct centimetrů, 35 ovcí a dalších zvířat.

Betlém byl zprvu mnohem rozsáhlejší, ale ve čtyřicátých letech minulého století došlo k jeho rozdělení mezi tři syny původního majitele. Ti s ním naložili podle svého uvážení. Část získalo muzeum v roce 1996 na aukci. Zabránilo tím jejímu velmi pravděpodobnému vyvezení do zahraničí.

„Zmíním i Třešňákův betlém z let 1843 až 1849, jehož autorem je příbramský horník Jan Křtitel Třešňák. Ten je k vidění i během roku ve vstupní expozici Hornického muzea Příbram v areálu Ševčinského dolu na Březových Horách, v budově někdejších sypů. Představuje nejstarší jesličky ve sbírce muzea. Vůbec první betlémové figurky, u kterých je bezpečně identifikován dárce, získalo muzeum už v roce 1907 od známé příbramské měšťanské rodiny Svobodů.

Jednalo se o dřevořezbu dvou ze tří králů. Obdobné torzo, neméně cenné, představuje část pozůstalosti měšťanské rodiny Krafnetterovy, tvoří ji Svatá rodina, čtyři dřevění daráčci, jak se nazývají specifické hornické figurky, a také voskové Jezulátko. Do sbírky se podařilo získat též Brůžkův betlém ze třicátých let dvacátého století s postavičkami zakoupenými na tradičních předvánočních trzích pořádaných v minulosti na centrálním příbramském rynku,“ vysvětlil Josef Velfl.

Unikátů jsou ve sbírce více než tři desítky a jsou mezi nimi i menší. Velmi známé jsou i další betlémy nazvané většinou po tvůrcích a majitelích. Například Bartošův, Třešňákův, i ty patří ke vzácnostem.

„Za jeden z nejcennějších exemplářů je považován soubor figurek z přelomu 19. a 20. století vyrobených neznámým autorem z chlebové hmoty, který byl dokonce vyhlášen kulturní památkou,“ dodal Velfl.

S muzeem úzce spolupracuje Spolek příbramských betlémářů. Jeho duší je Ján Chvalník, bývalý horník. Členy spolku nejsou jen místní betlémáři, ale i další ze širokého okolí.

„Organizovaných je nás kolem padesátky, ale kolik betlémářů v našem regionu skutečně je, to se neví. Nikdo také nespočítá, kolik je jenom na Příbramsku betlémů. Třeba loni jsme objevili dva, o nichž jsme neměli ani tušení. Některé rodiny rozšiřují ty svoje, na nichž jsou figurky od několika generací. Vyřezávají i betlémy na zakázku, protože v zahraničí je o ně zájem a jsou dobře zaplacené,“ vyprávěl dnes už důchodce Ján Chvalník.

Pracoval v Uranových dolech v Příbrami, v podzemí vyřezal první postavičky a zvířátka.

„Začal jsem jako samouk až ve čtyřiceti letech. Tehdy mě na šachtě přeřadili kvůli nemoci z povolání na lehčí práci. Ve skladu střeliva, několik set metrů pod zemí, jsem si začal hrát s nožem a dřevem a vyřezával jsem první figurky. Nic nového pod sluncem nebo spíš pod zemí.

Tohle dělali už v devatenáctém století havíři na Březových Horách, v šachtách, kde se těžilo stříbro a olovo. Když čekali, až pro ně přijede klec a vyfárají nahoru, vzali špalíček dřeva a vyřezávali. Doma na to čas moc nebyl, museli se starat o skromné hospodářství. Nůž a dřevo brali do ruky po nocích. Neměli peníze, aby dětem koupili jesličky, tak je sami vyřezali,“ vyprávěl Chvalník.

„Každý betlém má svoje základní postavičky, především Ježíška, Pannu Marii, svatého Josefa, ale také pastýře, kteří byli u jesliček první. Ale najdeme v nich i jiné postavičky, jako třeba kominíka, který nosí štěstí, různé řemeslníky. Když se betlém staví, každá figurka má svoje místo.

Nemůžete dát z pohledu na betlém praváka na levou stranu a naopak. Pravák je ten, který je vykročený směrem k jesličkám pravou nohou. Platí také, že zprava u jesliček je Marie a vlevo Josef. Zprava přichází průvod tří králů. Kometa také musí letět z pravé strany,“ vysvětluje Ján Chvalník.

„Mnohé jesličky, jak se betlémům tady říká, leží na půdách. Bohužel některé unikátní zmizely. Mnoho jich bylo prodáno, vyvezeno, bohužel i rozebráno, protože dědicové se nedohodli a betlém si rozdělili. Místo uceleného betlému jsou tu torza a nikdo už ho nedá dohromady. Takhle bohužel skončil například unikátní Melicharův betlém nebo Bendův betlém, kam zmizely nádherné Löfflerovy jesličky, také nikdo neví. Přitom jde o skutečné klenoty,“ zalitoval Chvalník.

Sám stále vyřezává. „Máme Spolkový betlém, do něhož přispíváme, už má na sedm stovek figurek. Jsou různé, podle stylu autora. I to je na něm zajímavé. A stále se rozrůstá. Už to není jako dřív, kdy se řezbářství skutečně dědilo na syny, ale i na dcery. Mladí mají jiné zájmy a tahle piplavá práce je neláká,“ posteskl si.

Jesličky se vyráběly a vyrábějí z různých materiálů, nejvíce ze smrkového a lipového dřeva. Chlebáčky vznikaly z hmoty, kdy se smíchala mouka, klihová voda a piliny, které se upěchovaly do předem připravených forem. Když vyschly, byly vyloupnuty. Takhle vzniklo několik krásných jesliček.

K výrobě sloužil samozřejmě i papír, hlína, modurit, sádra, v jiných regionech to bylo také sklo, někdy se používal i vosk, hlavně na postavičku Ježíška v jesličkách. Nejkratší životnost měly perníkové betlémy, které děti po Třech králích, někdy i dřív, snědly.

Na vánočních výstavách se děti nemohou odtrhnout od pohádkového betlému.

„Vyřezal ho před více než čtyřiceti lety právník František Nejedlý z Rožmitálu pod Třemšínem. Nechal se inspirovat klasickými českými pohádkovými postavičkami, takže na něm najdete čerty, vodníky, víly, prince nebo Karkulku s vlkem, ale i Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého,“ usmíval se nad další raritou ředitel Velfl.

I spolek betlémařů má svoje pohádkové jesličky. „Ty jsou dokonce větší, mají už na dvě stovky figurek. Inspirací byly postavičky z večerníčků, takže jsou také pohádkové, ale nikoli z klasických českých pohádek, nýbrž jsou to hrdinové, které děti znají z pohádek na dobrou noc. Od Rumcajse po Maxipsa Fíka,“ dodal Ján Chvalník.

Už téměř tři desítky let muzeum i spolek betlémy vystavují. Ty velké, které patří do sbírek Hornického muzea, jsou k vidění v centru Příbrami, v zámečku Ernestinum, galerii slavného příbramského rodáka, fotografa Františka Drtikola. Výstava se otevírá začátkem prosince a končí po Třech králích.

Spolek betlémářů vystavuje tradičně v ambitech Svaté Hory. Prostor je menší, takže k vidění jsou převážně malé betlémy, třeba skříňové, ale v kráse si s těmi velkými v ničem nezadají. I Svatá Hora, jako snad každý kostel, má svůj betlém, ten je největší. Najdete ho vedle hlavní lodě, starají se o něj redemptoristé, kteří na Svaté Hoře sídlí.

Hornické muzeum tradičně pořádá i výstavu Vánoce v hornickém domku, který je nedaleko hlavního sídla muzea u Ševčinského dolu. K vidění jsou ukázky historických řemesel, děti si mohou samy vyrobit figurky, ale i upéct vánoční perníčky. Projet se pak mohou vláčkem bývalou Prokopskou štolou, na jejímž konci je pro ně připraveno překvapení.

„Budeme rádi, když přijde na akce i výstavy co nejvíc zájemců. Samozřejmě všechno bude záležet na aktuální epidemiologické situaci. Všechna nařízení striktně dodržujeme po celý rok. Věřím ale, že si lidé, tak jako už téměř třicet let, výstavy a akce, které v Příbrami patří k vánočním tradicím, budou moci užít,“ přál si na závěr Josef Velfl.