Článek
Betlém byl nevelkou vesnicí, v níž mohlo žít maximálně pár set obyvatel. Přítomnost hospody by byla tudíž nepravděpodobná – nocležny se nacházely jen podél obchodních cest či ve velkých městech.
Ve starověkém Izraeli navíc drtivou většinu ubytování pro pocestné obstarávalo širší příbuzenstvo – a protože Josef s Marií pocházeli z Betléma, někoho tam museli mít. „Takže i kdyby tam nakonec hospoda byla, kroky poutníků by logicky vedly k příbuzným,“ píše znalec Nového zákona.
Tradiční překlady sice 7. verš z 2. kapitoly Lukášova evangelia překládají tak, že „pro ně neměli místo v hospodě“, ale novější opravují, že dítě bylo uloženo do chléva, protože „se pro ně nenašlo místo pod střechou“.
Řecké slovo „katalyma“ označuje jakékoli místo k ubytování – když Lukáš píše o hospodě, jako třeba v podobenství o milosrdném Samaritánovi, používá termín „pandokeion“.
Rodina se možná za Marii styděla
Místo tedy nechybělo v hospodě, nýbrž u příbuzných, a proto musela Marie na hnojem páchnoucí vnitřní dvorek domu, kde byla ustájena zvířata. Právě tam se nakonec narodil mesiáš, jak věří křesťané. Výslovná zmínka o pobytu rodičky mezi zvířaty je zřejmě i kritikou nepohostinnosti – neprovdaná patnáctiletá těhotná dívka možná u příbuzenstva vyvolala pohoršení, a tak byla ukryta mezi zvířectvem před zraky vesničanů.
„Je možné, že toto líčení rezonuje hlouběji, než si myslíme, s výrokem evangelisty Jana. Ten totiž píše, že Ježíš přišel ke svým vlastním lidem, ale jeho vlastní jej nepřijali. Jistě, mluví se zde hlavně o židovském národu, ale možná je zde slyšet i ozvěna odmítnutí vlastním příbuzenstvem,“ soudí autor.