Článek
Koleda, koleda, Štěpáne! Co to neseš ve džbáně ... patří mezi naše nejznámější koledy vůbec. Samotnou tradici koledování v tento den si ale dnes pamatuje jen málokdo.
Koledu jako takovou mají dnes už lidé spjatou víceméně s 6. lednem a Tříkrálovou sbírkou. Tradice svatoštěpánské koledy se dodržuje už jen na několika místech - ve Studenci a na Jilemnicku. Koledníci obcházejí se zpěvem a přáním krásných Vánoc sousedy, kteří je odměňují pohoštěním, kvalitními lihovinami a někdy i finanční výslužkou.
Koleda, koleda Štěpáne! Co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, upad jsem s ní na ledu, psi se na mě sběhli, koledu mi snědli. Co mám smutný dělati? Musím jinou žebrati. Koledu mi dejte, jen se mi nesmějte! Koledu mi dali, přece se mi smáli.
Tato tradice koledy se drží z doby, kdy čeledíni a děvečky dostávali "na odchodnou" ze služby u pánů koláč, který tvořily tři pruhy těsta spletené do kruhu, zdobené ořechy, rozmarýnem a pentlemi.
První svátek vánoční - Narození Páně neboli Boží hod vánoční
V 19. století na koledu chodívaly děti s hůlkou, na které byla připevněna betlémská hvězda s bedýnkou, ve které byly postavené malé jesličky. Chudé rodiny pak žily z vykoledované výslužky až několik následujících týdnů. S přáním chodili i pastýři, kteří vytrubovali u každé chalupy.
Podobně jako na Boží hod se v tento den odpočívalo a hodovalo. Na stole opět nesměla chybět pernatá drůbež.
Vánoce a jejich historie. Původ a proč se slaví
