Psycholog: Jak nepodléhat strachu a úzkosti

Strach, nejistota, zloba i odhodlání a potřeba něco dělat jsou v současné situaci normální lidské reakce. Pomáhá si vlastní emoce pojmenovat, pak je lépe ovládneme a zapojíme racionální přístup. Také je důležité, abychom nepodléhali dezinformacím a válečné propagandě, nenechat se zbytečně psychicky oslabovat. Vhodné je brát si informace jen z ověřených zdrojů a dát si pozor, abychom např. na sociálních sítích dezinformace a paniku sami nešířili. Protilátkou proti úzkosti a nejistotě je vlastní aktivita i pomoc druhým.

Pomoc bude potřeba i v dalších týdnech a měsících a není od věci své síly a možnosti rozložit v čase. V současnosti je kuriózně problém s ad hoc dobrovolníky, kteří chtějí pomoci na vlastní pěst. To může komplikovat práci složkám IZS třeba tím, že dojde k ucpání tras.

V tuto chvíli doporučuji zejména finanční pomoc. Pokud chceme pomáhat osobně, pak nejlépe v rámci své komunity a lokality. Třeba adresně nabízet konkrétní a praktickou pomoc Ukrajincům ve svém okolí. U mimořádných událostí, jako je rozsáhlá migrační vlna, je důležité poskytovat pomoc a postupovat organizovaně a v rámci jednotné struktury a systému. Pak nebude docházet k chybám, komplikacím, plýtvání energií a prostředky a rozčarování na straně dobrovolníků.

Určitě ano, a sledovat zpravodajství jen v některých časech a jen z některých zdrojů. Zároveň je důležité ochránit před obrázky z válečného zpravodajství děti, ale i sami sebe. Pokud budeme sledovat nonstop online zpravodajství, propíše se to do naší nálady. Pokud máme potíže v oblasti duševního zdraví nebo se necítíme v pohodě, měli bychom si příjem negativních podnětů omezit.

Někteří lidé mohou být zranitelnější. Třeba děti, lidé s disabilitou nebo mnozí senioři. Krize nám může otevírat dřívější traumata a nemusí se to týkat jen přímých pamětníků, ale i jejich potomků. Je to běžné. Otevírají se podobnosti s roky 1938 a 1968 i s propagandou a civilní ochranou z období studené války.

Z těchto období však můžeme také čerpat zdroje a inspiraci v tom, co tehdy lidem pomáhalo zátěž zvládat a čelit nepřízni osudu. Uvědomit si můžeme také hodnoty, které jsou pro náš život nejdůležitější. Stejně tak vědomě udržovat u sebe i našich blízkých naději na zlepšení situace a nepodléhat chmurným vizím. Pomáhá zaměstnat tělo i mysl a pomoci druhým.

Ano. Dětem nelžeme, ale dáváme jim informace přiměřeně jejich věku a se zachováním určitých pravidel. Je důležité vyjádřit jim fyzickou i emoční podporu, obejmout je, posílit jejich pocit bezpečí a připravit se na rozhovor. Uznat obavy dítěte a dát mu prostor, aby mluvilo o svém strachu. Vyjádřit se může také hrou nebo kresbou.

Důležité je nepřenášet na děti vlastní obavy, ale udržovat jejich aktivity a běžný režim, polevit dočasně v nárocích na výkon. Mysleme na to, že děti vnímají, o čem se baví dospělí nad jejich hlavami a co běží v televizi. Některé mohou být válkou více zasaženy, buďme proto citliví.

Naše zloba může být jednou z reakcí na současnou situaci. Můžeme mít tendenci hledat viníky. Vidíme i ve školách, že se objevují antipatie proti rusky mluvícím dětem. Je třeba s dětmi mluvit a vysvětlovat. Je důležité si uvědomit, že když budeme házet všechny Rusy do jednoho pytle, budeme se chovat podobně jako Putin a jeho propaganda. Mnoho Rusů a Bělorusů s válkou a politikou své země nesouhlasí, řada z nich se z toho důvodu odstěhovala do zahraničí. Dávejme si pozor, abychom sami nepodléhali podobným stereotypům.

Pandemie představovala dlouhodobou multifaktorovou zátěž a u části populace došlo k dopadům do psychického zdraví. Důvodem stresu byl strach o zdraví a životy, sociální izolace, ekonomické a pracovní dopady. Další zátěž na psychiku spojená s válkou na Ukrajině je zcela zjevná. O to více je důležité, abychom se zaměřovali na posilování odolnosti tělesné, emoční, psychické, sociální. Prakticky jde o posilování zdravé životosprávy, regulaci emocí, rozvoj pracovních i volnočasových činností. Ale také o udržení denního režimu, dostatečného spánku a udržování dobrých mezilidských vztahů.

Mnoha lidem pomáhá zaměřit se také na duchovní či spirituální rozměr života. Někdy může pomoci obrátit se na odbornou pomoc a využít konzultace v krizovém centru či na lince důvěry.