Předseda Gulag.cz: Rusům, co utíkají, bychom měli dát pracovní povolení

Jakékoliv paralely jsou ošidné. Dnešní válka na Ukrajině je důsledek toho, že se Rusko nebylo schopno vyrovnat se svou temnou minulostí. Neoznačilo zločiny za zločiny, nepojmenovalo viníky, ta neúcta k lidskému životu a k jednotlivci, která vládla za Sovětského svazu, se znovu opakuje. Je to obrovská neúcta k lidským životům na Ukrajině, a opět snaha nazývat věci jinými jmény.

Masové deportace lidí ve 20., 30. a 40. letech, ať už se jednalo o sovětské národy či o národy z Pobaltí nebo z východního Polska, byly obhajovány ve jménu ochrany správného vývoje Sovětského svazu. V tomto směru tam paralely jsou, pokud se jedná o přesun masy lidí proti jejich vůli. Ale provedení je dost jiné.

Z toho, co vím, se Rusové snaží vytvořit dojem, že zachraňují uprchlíky. Nutí je k odchodu do Ruska, není to dobrovolný odchod, ale průběh zas není takový, že by během transportu lidé umírali, nebo že by je v Rusku masově zavírali do vězení.

Ovšem podle dostupných informací jsou Ukrajinci zavíráni do tzv. filtračních táborů, kde jim kontrolují telefony a zjišťují, zda pro ně není člověk potenciálně nebezpečný. Osud lidí, kteří neprošli filtrací, není známý. Ale jsou to všechno zatím jen neověřené informace. Pokud by to tak bylo, tak by to připomínalo filtrační tábory, jimiž například po válce procházeli sovětští občané, co padli do německého zajetí nebo byli nuceně nasazení.

Podle prvních svědectví lidé, kteří současnou filtrací prošli, dostali lístek na vlak a odjeli do nějakého ruského města a někteří se dostali i do zahraničí, z Ruska prostě utekli. Takže to není srovnatelné s masovými deportacemi za Stalina, kdy lidé byli nahnáni do dobytčáku a celou dobu hlídáni vojáky. Ale informací je zatím opravdu příliš málo.

Nevíme, kolik jich doopravdy je. Jsou to neověřená čísla. Ale z filtračních táborů se Ukrajinci rozptýlí a stanou se z nich jednotlivci v mase Rusů, kteří jsou ovlivněni propagandou. Atmosféra v Rusku je podle mých známých taková, že lidé, kteří si myslí, že válka na Ukrajině je zločin, jsou ve výrazné menšině. Většina lidí věří tomu, že se zachraňuje ruskojazyčné obyvatelstvo a Donbas. Opravdu věří státní propagandě.

Nemyslím si, že by to bylo v tuto chvíli reálné. První dny války ruská společnost nevěděla, co si o tom myslet. Ale za měsíc se Putinovu režimu podařilo valnou většinu obyvatel přesvědčit k podpoře. A všechny pokusy ukazovat jim pravdu selhávají. Lidé jí nevěří a nechtějí věřit. Nemyslím si, že by to bylo v nejbližších týdnech či měsících reálné změnit.

Na druhou stranu, v Rusku vítězí lednice nad televizí. Pokud budou fungovat sankce a ekonomická krize bude opravdu velká, tak může mít na veřejné mínění dopad. Co mi řekli moji ruští kamarádi a kolegové, tak v Rusku nevládne žádná euforie z toho, co se děje. Lidé možná válku podporují, mají pocit, že je potřeba, ale nejsou z ní nadšení, jako byli za anexi Krymu. Jsou zmatení, smutní, nevědí, co si myslet, ale věří tomu, že na Ukrajině byli fašisti a že je Rusko obklopeno nepřáteli.

Ti propadají velkému zoufalství, uvědomují si rozsah celé té hrůzy. Mají výčitky, stydí se za svou zemi, soucítí s Ukrajinou a zároveň řeší, zda zůstat v nové totalitě, nebo emigrovat, i když vědí, že je nikde nejspíš nebudou vítat s otevřenou náručí. Těm, kdo nahlas vysloví nesouhlas s válkou, hrozí velké tresty a panuje obava, že brzo začne hon na „pátou kolonu“. Proto se mnozí rozhodli k odchodu ze země.

Ale nepodezíral bych je, že je mezi nimi velká množina podporovatelů Vladimíra Putina. Určitě ne. Naopak se jedná o to „lepší Rusko“. Těm, kterým hrozí velké represe, stojí za to pomoci.

Ovšem lidé, kteří z Ruska utíkají, mají problém, protože v Evropě nyní nedostanou pracovní povolení nebo povolení k dlouhodobému pobytu. Bylo by fajn, kdyby se to změnilo - v některých zemích už se situace mění, u nás bohužel zatím ne.

Podle mě to není správné, směřuje to ke kolektivní vině či nuceným podpisovým akcím, a to nikdy nepřinese nic dobrého. Na druhé straně chápu, že si tu nemůžeme pěstovat lidi, co podporují Putina, ale tohle není ta nejlepší cesta.

Ano. Memorial má českou pobočku, další pak v Německu, Francii, Itálii. Se všemi kolegy i s těmi z Ruska jsme neustále v kontaktu. Kvůli válce se situace dost změnila. Dvě hlavní organizace, mezinárodní Memorial, který se věnoval historické osvětě, a lidskoprávní centrum Memorial, byly soudem na konci roku zrušeny. Ale plán byl, že proces likvidace bude trvat do léta a že se některé aktivity převedou na jiné organizace ze sítě Memorialu a kolegové se v Rusku budou snažit pracovat dál. Jenže teď je vše jinak.

Válka na Ukrajině zrychlila přerod z autoritářského režimu do totalitního. Jedním z prvních znaků toho, že přituhuje, bylo, že pár dnů od začátku války v sídle Memorialu ve třech kancelářích provedly razii zvláštní jednotky OMON (ruská zásahová jednotka – pozn. red.). Byly tam 14 hodin, sebraly všechny hard disky, servery atd.

Činnost Memorialu tak bude výrazně ochromena a nejspíš se částečně přenese do zahraničí, ale je to dost živelný proces posledních týdnů. Ale lidé zatím nikam nemizí. I když jim nyní může hrozit i 15 let vězení jen za to, že nazvou válku válkou.

Na podzim ruská generální prokuratura podala stížnost k Nejvyššímu soudu. Jako důvod uvedli, že organizace porušuje zákon o tzv. zahraničních agentech. Soud na konci roku vyhověl, zvedla se velká vlna odporu, Memorial se proti tomu v lednu odvolal. Proti zrušení protestoval i Evropský soud, tím se před pár dny ruský soud zabýval, ale zamítl to. Takže definitivní soudní rozhodnutí padlo před pár dny.

Myslím, že bezesporu. Zdá se mi to čím dál jasnější. Rusko rok od roku tlak na Memorial a nezávislé organizace stupňovalo. Ale nikdo nevěděl, jak to bude pokračovat, zda ten zákon o zahraničních agentech zůstane jen formální, nebo za něj budou padat tresty.

A tresty padaly, některé organizace se začaly rušit. Historik Memorialu Jurij Dmitrijev byl odsouzen na 15 let, před pár dny byl odveden do pracovního tábora. Tlak rostl a souvisel s agresivnější rétorikou Vladimíra Putina.

Rozhodnutí, že se Memorial zruší, už na podzim předseda jeho lidskoprávní sekce Oleg Orlov komentoval slovy, že „pokud to souvisí s plánovanou válkou na Ukrajině, tak nám nepomůže vůbec nic a zavřou nás“. A zdá se, že měl pravdu.

Myslím, že ruský stát chce mít svou společnost „čistou“ od kohokoliv, kdo by mohl organizovaně proti válce protestovat. Konsolidovaných protestů je čím dál méně, taktika Putinovi vyšla. Teď byl zrovna zveřejněn nezávislý průzkum, který říká, že 80 procent ruských obyvatel souhlasí s tím, co dělá Ruská federace na Ukrajině.

Doufám, že ne, Memorial má poměrně obsáhlý archiv, které se věnuje období perzekucí. Má i obsáhlou muzeální kolekci. Předvídal problémy, takže se materiály přesunuly a nejsou aktuálně v ohrožení. Velká část materiálů, seznamy lidí, kteří byli oběťmi sovětských represí, jsou také v digitální podobě a kopie nejsou jen na jednom místě.

Povědomí o tom, že byly represe a gulag, mají. To se nedá vymazat a ani to není tak, že by se o to ruský stát snažil. Problém je v tom, jak to vykládá. Na období Stalinovy hrůzovlády, po které zůstaly miliony mrtvých, se dívá jako na období, kdy zemi řídil velký manažer, zvítězil ve Velké vlastenecké válce, a ještě zemi dovedl k velké industrializaci a technickému pokroku.

Ruský stát sice připomíná oběti sovětských represí, ale nepojmenovává viníky, nedává to do souvislosti s konkrétními lidmi a událostmi. Historii Sovětského svazu naopak prezentuje jako něco veskrze pozitivního. Takže běžný Rus je zmatený a neví, co si o tom období myslet.

Dobrých muzeí, kde by se o tom hovořilo otevřeně, je velmi málo. V některých muzeích máte expozice o vězních a o gulagu a hned vedle je expozice o nějakém sovětském pohlavárovi, který je tam oslavován, i když je to člověk přímo odpovědný za represe.