Článek
„Říkal jsem jim, aby se takhle neodhalovali, ale neposlechli mě,“ řekl bývalý příslušník 22. královského pluku kanadskému listu La Presse. Krátce poté v blízkosti obou vojáků vybuchl granát. „Pořádně to bouchlo. Viděl jsem, jak střepiny létají kolem jako paprsky laseru. Ztuhl jsem. Nic jsem v tu chvíli neslyšel, jen mě bolela hlava. Bylo to opravdu brutální,“ řekl.
Ihned si uvědomil, že pro oba spolubojovníky nemůže udělat už vůbec nic. „Bylo to tam cítit smrtí, těžko se to dá popsat. Je to mrtvolný puch zuhelnatělých těl, síry a jiných chemikálií. Ten zápach byl opravdu nelidský,“ vzpomínal podle listu.
Žiju, hlásí z Ukrajiny sniper Wali. Ruská propaganda ho pohřbila
Asi za hodinu se rozhodl. Zvedl telefon a zavolal do Kanady své ženě. Ta listu sdělila, že jí telefonoval uprostřed noci. „Snažil se mi vysvětlit, že došlo ke dvěma úmrtím. Říkal mi: ,Myslím, že už jsem udělal dost, co říkáš? Udělal jsem dost?‘ Jako by chtěl, abych mu řekla, ať se vrátí,“ vypověděla a dodala, že jinak byl „podivně klidný“.
Vše bylo nutné si obstarat
Nakonec se Wali vrátil zpět do kanadského Quebeku, kde má dům u Montrealu. Dorazil bez úhony, i když, jak řekl, na frontě několikrát málem přišel o život. O posledním incidentu prohlásil: „Mám štěstí, že jsem naživu, bylo to opravdu blízko.“
Nasazení přímo na frontu, do ostřelovaného zákopu, kde bylo nutné se v prvé řadě krýt, příliš nesvědčí o účelném využití jeho odstřelovačských schopností. Mohl být ale rád, že se vůbec na frontu dostal. Pro většinu západních dobrovolníků představuje údajně vstup do nějaké ukrajinské jednotky problém.
Vypálil jen dvakrát
Neřekl, jak se jako cizinec domlouval s ostatními. Ale nějak se domluvit musel. V prvé řadě si totiž musel obstarat zbraň, což podle něj byla „kafkárna“. „Museli jste znát někoho, kdo znal někoho jiného, který vám řekl, že v tamtom starém holičství vám dají AK-47. Výbavu jste si museli poskládat tak, že jste brali všechno zprava zleva,“ řekl.
Čeští dobrovolníci už patrně bojují na Ukrajině
Jídlo pro vojáky podle něj často zajišťují civilisté a stejné je to s benzinem. Člověk podle něj musí neustále něco organizovat a znát někoho, kdo zná někoho jiného. Někteří zkušenější západní vojáci se podle jednoho z nich teď podílejí na operacích za nepřátelskou linií. Jiní podle Waliho „skáčou z jednoho Airbnb do druhého“ a čekají, až je někdo vezme do boje.
Odstřelovač tvrdí, že on sám na frontě vypálil jen dvě střely do oken, aby postrašil lidi, a nikdy se pořádně nedostal na dostřel nepřítele.