Zabíjení, znásilňování matek před očima dětí, rabování. Obhájkyně lidských práv popisují ruské zločiny

„Mou rodinu probudily 24. února exploze rakety. Bydlíme u kyjevského letiště Žuljany. Už druhý den začaly u domu boje, protože se ze severu přes Hostomel pokoušeli dostat Rusové. Musela jsem vzít syna a odjet,“ uvedla Olha Skrypnyková z Krymského střediska pro lidská práva, které se původně věnovala situaci na okupovaném Krymu.

„Nyní monitorujeme dění v Kyjevě, ostřelování obytných domů, obchodů a dalších civilních objektů,“ přiznala Skrypnyková.

„Lidé umírají nejen kvůli ostřelování, ale také kvůli nedostatku vody a kvůli hladu,“ uvedla a dodala, že Rusové rabují a kradou potraviny. Vodovody jsou pak zničené kvůli palbě.

Zmínila i rozšířené násilí na ženách. „Máme zdokumentována skupinová znásilnění žen, jejich znásilnění před očima dětí nebo poté, co byl zabit jejich manžel či některý z příbuzných,“ doplnila.

Zmínila i unášení a likvidaci místních politiků. „Starostu Hostomelu zabili kadyrovci. Byl zavražděn, když rozdával humanitární pomoc. Na tělo mu pak dali výbušniny, takže nešlo odnést,“ popisovala Skrypnyková.

„Oběťmi jsou i děti,“ upozornila Marija Suljalinová ze Střediska pro občanské vzdělávání Almenda.

„Zemřelo 140 dětí a dalších 226 bylo zraněno, každý den umírá nebo je zraněno jedenáct dětí.“ Číslo však bohužel není konečné. „Nevíme, kolik lidí včetně dětí zahynulo v Irpini,“ dodala s tím, že ve městě se teprve prohledávají trosky.

Připomněla i první dětské oběti konfliktu. „V Ochtyrce zemřela 25. února při ostřelování sedmiletá dívka, o den později byla ostřelována kyjevská nemocnice Ochmatdyt, kde zemřely dvě malé děti.“

Tragicky také občas končily snahy ujet z ostřelovaného města. „Rusko zaminovává cesty použitelné pro evakuaci,“ uvedla Suljalinová a dodala, že při pokusu o evakuaci z Černihivu zemřelo 5. března šest lidí, když se auto stalo terčem palby.

„Sedmnáctiletý mladík se odplazil a sledoval, jak v autě uhořela jeho matka,“ přiznala Suljalinová.

Případ to prý není ojedinělý. „Jedna rodina se pokoušela 22. března odjet z Charkova. Auto bylo označeno jako civilní, byla na něm bílá vlajka. Rozstříleli je. V autě zemřeli rodiče a dcera, přežil jen 17letý syn. Stal se z něj sirotek,“ dodala.

Zmínila, že terči ostřelování jsou často školy a zdravotnická zařízení. Z 15 tisíc škol jich bylo 790 zasaženo a 75 zcela zničeno. V Mariupolu a Volnovaše bylo zničeno 90 procent škol.

Skrypnyková dále sleduje situaci na Krymu. „Změnil se ve velkou základnu Ruska, vypouští odtud rakety na Ukrajinu a vysílá tam své jednotky,“ řekla.

Upozornila i na to, že část obyvatel Krymu byla povolána a musela se zapojit do války.

„Je tu menší skupina vojáků, která podepsala kontrakt. Těch je asi 3000. Pokud by nenastoupili do armády, tak by mohli být odsouzeni až na dva roky vězení. Bojují u Chersonu, v Záporožské oblasti a u Berdyčeva,“ uvedla Skrypnyková.

„S mobilizovanými není spojení, ale ti, co byli zajati, vypověděli, že jim řekli, že jdou jen na cvičení nebo na třídenní speciální operaci v Chersonu,“ doplnila.

Upozornila také, že jsou obyvatelé Ukrajiny odváženi do Ruska nebo na Krym, kde jim zabaví ukrajinské dokumenty a vystaví ruské.

Vyslovila se pro ustanovení zvláštního tribunálu, před kterým by se soudily zločiny spáchané při agresi Ruska, protože to je jediný způsob, jak postavit odpovědné před spravedlnost.

To požaduje i právnička Kateryna Raševská z Regionálního střediska pro lidská práva, které vzniklo v roce 2013 v Sevastopolu. „Rusko nemůžeme vyloučit z OSN, i když vede agresivní válku, která je zakázána Chartou OSN,“ řekla Raševská.

Vyzvala k návratu pozorovatelů ze Speciální monitorovací mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci (OBSE), kteří mají adekvátní vybavení, helmy, protistřepinové vesty a opancéřovaná auta, které aktivisté nemají.

Právě členy OBSE seznámily aktivistky ve středu ve Vídni s děním na Ukrajině.

Raševská přiznala i chyby na ukrajinské straně, která stále nepodepsala Římskou úmluvu, takže nepřistoupila k Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC).

„Znásilnění stále vyšetřujeme jako znásilnění, a ne jako válečný zločin. Parlament sice už schválil zákon o válečných zločinech, ale prezident ho ještě nepodepsal. Vyzýváme ho, aby to udělal a aby se přistoupilo k ICC,“ zdůrazňuje Raševská.

Upozornila, že kvůli tomu už nejdou některé zločiny stíhat, mezi jiným zločin agrese proti jinému státu.

Bylo na ní vidět, že s ní událostí posledního měsíce otřásly.

„Tři dny jsem seděla na nádraží v Kyjevě, protože jsem se nemohla dostat do vlaku. Povedlo se mi to, až když mi napsali znak na ruku. Připadala jsem si jako za druhé světové války. Akorát nás cesta posouvala do bezpečí, a ne do koncentráku,“ dodala Raševská.

I cesta vlakem byla podle ní děsivá.

„Nebylo si kam sednout a nedalo se ani jít na záchod. Musel byste jít po tělech. Lidé tady mohou snít o nové sukni, šatech nebo studijním pobytu v zahraničí, ale my snily o tom, aby zněla v noci siréna varující před náletem jen jednou,“ smutnila Raševská.

„Možná je to naše poslední tisková konference, protože není žádné bezpečné místo před ruskými raketami,“ dodala právnička.