Lipavský: Rusko není žádná supervelmoc

„Čínu už můžeme dneska považovat za supervelmoc. Rusko určitě ne, i když má velké množství jaderných hlavic, ale v celé řadě dalších kategorií ztratilo dominanci. Není to Sovětský svaz ani velikostí území, ani ideologicky kulturním vlivem. Sovětský svaz nabízel nějakou ideologii, která byla třeba i zajímavá a lákavá, komunismus táhl. Rusko nic takového nemá, to je nacionalisticko-šovinistický stát, fašizující. Vidíme to každý den,“ zhodnotil pozice současného Ruska Lipavský.

Došlo i na otázku, zda se nepřežily současné beztak erodující bezpečnostní struktury, jestli by třeba nemělo být veto v Radě bezpečnosti podmíněno tím, že rezoluci budou vetovat dvě země. „OSN je postavena na konsensu vítězných mocností druhé světové války a ty země definovaly, jak mají fungovat mezinárodní vztahy. To, co Rusko provádí na Ukrajině, je v přímém rozporu s Chartou OSN, zákazem útočné války. Nevím, jestli je teď čas to hodnotit, ale umím si představit, že výsledek této války bude příležitostí pro nějakou seriózní debatu, která toto otevře,“ řekl Lipavský.

„Ruská izolace pokračuje a já jsem třeba rád, že bylo vyloučeno z Rady OSN pro lidská práva,“ dodal ministr.

Rusko sice přestalo útočit na Kyjev a stáhlo se i od Černihivu a Sumy, v jiných oblastech Ukrajiny však pokračuje v tlaku, upozornil Lipavský. „Vidíme, že ta válka trvá už měsíc a půl, že to nebyla záležitost jednoho nebo dvou dní. Putin nechce ustoupit, tak my potřebujeme oslabit Rusko v jeho schopnosti vést válku,“ míní šéf české diplomacie.

Otevřeně přiznal, v čem je potíž při zastavení Ruska – v tom, že se se od něj kupuje plyn: „Největší problém je, že evropské státy posílají ohromné finanční částky za tyto importy a Rusko díky nim může pokračovat ve válce.“

Mikulecký uvedl, že stávající sankce nestačí: „Ty sankce, které jsme zavedli, zatím Rusko příliš nepoškodily, teď mluvím o evropských, některé americké a britské byly mnohem účinnější. Dokud my nepřejdeme k sankcím, které ho zabolí, tak jeho apetit válčit na cizím území úplně neomezíme.“

„Ono si je potřeba říci na rovinu, že co se týče energetické bezpečnosti Evropy, hodně pod vedením Německa, udělala všechno pro to, aby byla energeticky závislá na Rusku,“ podotkl Mikulecký na adresu zemí starého kontinentu.

„Najednou byl plyn vydáván skoro za ekologické palivo, ale není to tak, pokud vezmeme celý proces od těžby až po zpracování, tak oproti uhlí nevychází o moc lépe. Měl to být přechodný zdroj, než dojdeme k tomu ideálnímu cíli obnovitelných zdrojů, a ne náhrada,“ připomněl s tím, jak dlouho se měl užívat. „A je otázka, jestli zbytek Evropy bude mít sílu přesvědčit Německo, že jeho odchod od jaderné energetiky byl chybný, a jestli by Německo dokázalo zvrátit minimálně uzavírání zbylých elektráren,“ poznamenal Mikulecký.

Ministr připomněl, že snaha přestat odebírat od Ruska plyn odpovídá i záměrům Green Dealu odejít od fosilních paliv. „Zdálo by se, že tyto dva cíle míří ke stejné věci, ale problematika ekonomik a společné energetické politiky je obtížná, je klíčové, aby nenastaly nějaké zásadní výpadky pro domácnosti,“ uvedl Lipavský.

To přiznal i Mikulecký: „Musíme zachovat sociální smír, těžko budeme podporovat válku na Ukrajině, když tu lidé nebudou mít práci a nebude v zimě čím topit.“

Vzhledem k tomu, že se konflikt protahuje, je podle Lipavského potřeba „podporu Ukrajině poskytovat udržitelným způsobem“. „Ale když děláte nějaké aktivity udržitelně, tak není možné to maximum. Když uděláte maximum, ztratíte tu udržitelnost,“ dodal ministr.

Mikulecký s ním souhlasil: „Opravdu účinné sankce by byly skvělé, ale je nutné udržet i v členských zemích podporu pro podporu Ukrajiny. Pokud dopustíme, že vystřelí ceny plynu, že se uzavře část průmyslu, tak podporu Ukrajiny ztratíme. Evropa skutečně zaspala a teď během několika měsíců nedožene to, co podcenila a co se týká energetické bezpečnosti. Nejenže jsme umožnili Rusům, že nám mohou zavřít kohoutek, ale Německo prodalo Rusům svoje plynové zásobníky.“ Navrhl dočasný přechod od plynu k uhlí.

„Německá zelená politika ve svém důsledku vedla k tomu, že bylo potřeba více plynu, proto se začal stavět Nord Stream,“ řekl Lipavský. „Myslím si, že si v Německu hodně škrábou hlavu,“ dodal.

„A teď je správná otázka, jak z toho ven, jak definovat budoucí energetickou politiku. Otázka jádra je také správná, tam je pro českou republiku významným partnerem Francie. Francie plánuje celou řadu reaktorů, Polsko se dává směrem k jádru,“ řekl ministr a zmínil, že EU už prosadila jádro jako podporovaný zdroj energie, ale už neuvedl, že tato podpora je dočasná.

Otevřeně řekl, že Německo neprojevuje ochotu zajít dál: „Přiznám se, že na svých jednáních se svým protějškem Annalenou Baerbockovou nebo s dalšími německými představiteli jsme nezaznamenali jakýkoli náznak toho, že by se chtěli vracet k jaderné energetice. Strana Zelených má poměrně jasnou představu.“

Vzhledem k tomu, že je nutné sankce uvalovat uvážlivě, což umožňuje Rusku pokračovat ve vedení války, je nutné podporovat Ukrajinu výzbrojí. „Děláme, co můžeme, o spoustě věcí ani hovořit nelze, protože probíhají, průběžně se na nich domlouváme,“ zmínil ministr. „Jenom pro ilustraci – debata v Severoatlantické alianci se posunula od toho, jaké sovětské zbraně můžeme přesunout na Ukrajinu nebo dát Ukrajině, na otázku, na jaké západní zbraně můžeme Ukrajinu vycvičit,“ nastínil Lipavský.

Uvedl i důvod: „Těch zbraní (sovětského původu) už tam odešlo tolik a byly zkonzumovány válečnou situací, že už není moc kde brát. Není to úplně jednoduché, (ukrajinský) ministr zahraničí (Dmytro) Kuleba na té schůzce řekl, že kdybychom začali před tím měsícem a půl s výcvikem, tak už jsme skoro s výcvikem hotoví. Bohužel se zdá, že konflikt bude ještě nějakou dobu pokračovat.“

„Česká republika podporuje Ukrajinu v tom maximálně možném způsobu, aby obnovila svou územní suverenitu v hranicích, jaké má dle mezinárodního práva. V zájmu evropské bezpečnostní politiky a v zájmu České republiky je, aby Ukrajina v současné situaci obstála, protože se to jinak posune k nám a budeme za to platit daleko vyšší cenu,“ upozornil význam pomoci Ukrajině Lipavský.

Mikulecký přišel ještě s jednou možnou podporou: „Možná bychom mohli přistoupit na Putinovu hru, neposlat tam armádu, ale kontraktory poslat můžeme. Putin posílal svoje vojáky od roku 2014 do Luhansku a Doněcku a tvrdil, že jsou to vojáci na dovolené, že si vzali u své jednotky tank a odjeli s ním bojovat na dovolenou. Byla to pravidelná ruská armáda a my jsme na to přistoupili. A když tam přijedou naši kontraktoři, tak to může být game changer.“

V rozhovoru se také probíral brutální postup ruských jednotek, u nichž je už teď jasné, že se dopouštějí válečných zločinů. „Na Ukrajině evidentně probíhá genocida, protože to, co vyšlo v oficiálních ruských médiích, nebylo nic jiného než návod ke genocidě,“ řekl Mikulecký s narážkou na článek Timofeje Sergejceva zveřejněný agenturou RIA Novosti.

„Tak jako můžeme být pyšní na to, že Česká republika začala jako vůbec první dodávat těžké zbraně na podporu obran Ukrajiny, tak můžeme být pyšní na to, že česká diplomacie skutečně nazývá věci pravým jménem,“ dodal k pátečnímu vyjádření ministerstva zahraničí, které přirovnalo Rusko teroristickým skupinám. „Útok v Kramatorsku, který vyvolal děs a hrůzu mezi civilním obyvatelstvem, nic jiného než teroristický útok není,“ uvedl.

Otázkou ovšem je, jak podobné činy trestat. Podle Lipavského se o tom uvažuje: „V tuto chvíli sbírá svět poznatky, co se na Ukrajině odehrává, a probíhá debata jaký rámec pro případný tribunál nebo soud vytvořit. Pokud k něčemu takovému dojde, tak si dovedu představit, že to bude samostatně ustavené těleso, jak to v těchto případech bývá.“

Ministr dodal, že ani přesun americké pozornosti do indopacifické oblasti neznamenal opuštění Evropy. „Panovala obava, že když se Spojené státy zaměří na Čínu, tak nás Rusko převálcuje. A nyní vidíme, že Rusko se pokouší válcovat, ale Amerika nezapomněla a Evropa a Amerika mluví silným jednotným hlasem,“ domnívá se Lipavský.

Sám zdůraznil i nutnost evropského angažmá v indopacifické oblasti, která je dnes jednou z ekonomicky nejdůležitějších.