Jak jednat s uprchlíky? S respektem, jsou v útěkovém módu, říká psycholožka

„Děti i dospělí, s nimiž jsem pracovala, přicházeli s mnohými obtížemi, které je trápily po útěku. Často trpěli vážnými depresivními stavy, měli silné úzkosti nebo smutky,“ řekla Šrahůlková.

„Uprchlíci měli často problémy se spánkem. Buď těžce usínali, nebo se v noci budili vlivem nočních můr. Řada dětí se pomočovala, další trápily různé strachy, byli agresivní k sobě a někdy i k druhým,“ dodala psycholožka s tím, že psychické obtíže budou mít i lidé, kteří utekli z Ukrajiny do České republiky.

„Jsem přesvědčena, že po době, kdy teď lidé jedou v módu zachránit se, prchnout, se u těchto lidí mohou objevovat různě vážné psychické obtíže, protože mnoho z nich se tam setkalo z dramatickými situacemi,“ řekla psycholožka.

Na otázku, jak přistupovat k těmto lidem, když si je k sobě nastěhujeme, odpověděla: „Jako první mě napadlo s úctou a respektem. To, čím prošli, může dramaticky ovlivňovat, jak se nám bude dařit společně fungovat.“

Dodala, že bychom k ukrajinským uprchlíkům neměli přistupovat jako k chudákům, ale k lidem v nouzi, kteří potřebují pomoc: „A ta pomoc nebo podpora by měla být opatrná a jemná, protože nemůžeme vědět, čím ti lidé prošli. Neznáme je a nevíme, jaké mají mechanismy na zvládání náročných situací. Je namístě být opatrný, nabízet možnosti, nechávat otevřený prostor a být velmi opatrný na očekávání. Ti lidé nemusí reagovat a chovat se tak, jak bychom očekávali.“

Šrahůlková dále podotkla, že není vhodné uprchlíky násilně vtahovat do volnočasových aktivit, ale dát jim prostor se usebrat: „Můžeme nabízet, co je možné společně dělat, ale s opatrností. Lidé mohou chtít být spíše sami nebo budou chtít trávit čas s dalšími lidmi z Ukrajiny.“

POSLECHNĚTE SI DALŠÍ EPIZODY PODCASTU ZBYTEČNÁ VÁLKA:

Psycholožka přiznala, že ubytovat si běžence ve svém bytě může lidem převrátit řád: „Je to velká zodpovědnost, protože pomáhají člověku, který se tady neorientuje a může být velmi dramaticky zasažený situací. Je to velmi náročné a velmi to oceňuji.“

Zdůraznila, že je nutné si takový krok dobře rozmyslet. Ačkoliv se jedná o naprosto nesrovnatelné situace, princip se podobá tomu, když si lidé s nadšením pořídí psa a za týden zjistí, že je nebaví se o něj starat. „Je to krok s velkou zodpovědností. Je mimořádně důležité si promyslet, co jsem schopná a ochotná udělat a jak mohu pomáhat způsobem, který je pro mě možný a udržitelný,“ upozornila.

Uvedla, že první reakcí v takových situacích je potřeba rychlé pomoci. „Jak to může být rychlé rozhodnutí, tak člověk nemusí důkladně promyslet, jak dlouho bude pomoc potřeba a co to může přinášet za obtíže. Je užitečné se například poradit s lidmi, kteří mají potřebné zkušenosti.“

Podle psycholožky je dobré si nastavit jasná pravidla: „A je dobré si je stanovit hned. Můžeme se domluvit, co budeme dodržovat, aby oběma bylo dobře. Když se něco neřekne, vzniká prostor pro fantazie a u ubytovaných může vznikat úzkost, jestli to dělají dobře. Když se pravidla nastaví jasně, tak se člověk může cítit lépe, protože ví, co dělat a co už je naopak pro rodinu příliš.“

V podcastu je problematika rozebrána podrobněji. Dozvíte se i další rady, jak postupovat a kam se obracet. Poslouchejte v audiopřehrávači v úvodu článku.