Článek
„Objížděl jsem město a sbíral lidi. Hledal jsem místa, kde v nesnesitelných podmínkách přežívaly těhotné ženy a děti. Vyzvedával jsem je a odvážel do svého krytu. Celkem to bylo asi 200 lidí, všechny jsme dostali do bezpečí,“ řekl portálu BBC News.
Vypálené město
Podle ukrajinských úřadů je v Mariupolu stále na sto tisíc lidí. Kvůli problémům s humanitárními koridory jsou takoví dobrovolníci pro mnoho z nich jedinou nadějí na záchranu.
„Budovy jsou ohořelé. Vypadá to tam jako ohniště, které vyhořelo. Celé město tak vypadá,“ říká Puryšev, otec čtyř dětí, který před válkou vlastnil v Mariupolu noční klub. Rodinu podle portálu zaxid.net odvezl do bezpečí do Ivano-Frankivsku.
Lidem v Mariupolu hrozí kromě ostřelování i epidemie nemocí, varují úřady
Pak se vrátil do svého města, aby přepravil své zaměstnance. Kvůli tomu koupil ojetou dodávku, červený mercedes, a nechal na něj udělat ukrajinský nápis volonter – dobrovolník.
„Když jsem tam jel, Ukrajinci mě varovali, že mě Rusové zastřelí. Rusové mi pak říkali, že jsem debil a že mě zastřelí Azov,“ uvedl. V době, kdy kleklo mobilní spojení a jen velmi málo informací se dostávalo ven, Mychajlo nahrával své cesty na video a dával je na sociální sítě. Postupně se k němu připojili další dobrovolníci.
V přestřelce
„Víte, co bylo nejstrašnější? Když zavládlo ticho. Jednou jsme to zažili. Trvalo to asi osm hodin. Mysleli jsme si, že to skončilo, ale pak, když to začalo létat…,“ zavzpomínal.
Souhrn dění na Ukrajině do čtvrteční půlnoci
Jen jednou se jeho automobil dostal do přestřelky a odnesla to skla i boční dveře. „Jediné zranění jsem měl, když mě střepina ze skla trefila do boku. Zachránila mě bunda a měl jsem jen škrábnutí. Ani jednou jsem nepíchl. Nikdo mi to nevěří. Lidé si myslí, že to není možné,“ dodal.