Černobylští na Slovensku vítají uprchlíky

Byla mezi nimi i Katarína Petreková s rodinou. Její rodiče kdysi žili v této slovenské obci a na Ukrajinu se přestěhovali v roce 1948.

„Mohli jsme přijet my, kteří jsme pocházeli z černobylské zóny a měli jsme na Slovensku kořeny. Do Smolníka tehdy přijelo dvanáct rodin. Jsme moc rádi, že nově příchozím teď můžeme říct: vítejte a buďte tu jako u svých,“ uvedla Katarína pro veřejnoprávní RTVS.

Starosta potvrzuje, že jim tehdy postavili byty a v obci vybudovali pravoslavný chrám. Teď do obce přichází uprchlíci před válkou na Ukrajině. „Do chrámu se chodíme modlit, aby válka konečně skončila,“ uvedl Valerij.

Nyní v obci našlo útočiště 35 běženců z Ukrajiny. Některé ubytovali příbuzní a známí, jiným poskytla ubytování obec. „Dorazili z Charkova, Kyjeva a ze Lvova,“ dodal starosta, který ubytoval na obecním úřadě dvě Ukrajinky.

Košické základní školy navštěvuje asi 140 dětí z Ukrajiny. Město je rozdělilo do 19 základních škol. Postupně se začleňují do kolektivů. Pomáhají jim v tom učitelé i spolužáci. „Máme ve třídě čtyři Ukrajinčata. Jedno se jmenuje Mária a druhé Katka. Pomáháme jim se slovenštinou,“ říká žákyně třetí třídy Emmka.

Podle pedagogů je důležité mluvit s ukrajinskými dětmi o běžných věcech, jaké mají plány, jaké si oblíbily předměty a neprobírat s nimi jen válku nebo hrůzy, které přežily. Děti uspořádaly pro nové spolužáky sbírku školních potřeb a každý den jim zabezpečují svačinu.

Střední odborná škola polytechnická v Liptovském Mikuláši ubytovala 40 dětí a 60 dospělých Ukrajinců. „Přijeli jsme v noci v jedenáct a učitelky nám vypomohly s ubytováním,“ říká Volodymyr z Ukrajiny. V areálu chybí funkční kuchyň, ale pracovníci školy a dobrovolníci se postarat o stravu pro uprchlíky třikrát denně dokážou.

V Nitře pravoslavný kostel v improvizovaných prostorách ve sklepě dosud navštěvovalo jen pár lidí, avšak po přílivu Ukrajinců si zdejší bohoslužby nenechá ujít asi stovka věřících. Nový svatostánek už má základy, ale na výstavbu zatím scházejí peníze.

Ukrajinka Galina žije v Nitře už patnáct let a nyní k sobě přichýlila dvě rodiny. „Přivezli jsme je s kamarády přímo z hranice,“ potvrdila.

Jednasedmdesátiletému Volodymyrovi bylo velmi líto, že na Ukrajině musel nechat svůj dům, který vlastnoručně budoval. Neměl ale na výběr. „Musel jsem dostat vnuka a ženu do bezpečí,“ vysvětlil.