ANALÝZA: Proč tanky na Ukrajině dopadají jako rytíři u Kresčaku

Na vině však nejsou jen chyby velitelů, jako když byla zničena kolona tanků mířící na Brovary u Kyjeva, která projížděla vesnicí v řadě za sebou jako při přesunu v míru, nebo když došlo palivo, což se stalo i Němcům při protiútoku v Ardenách.

„Když řídíte a operujete s tankem jako velitel, což jsem dělal, tak musíte celou dobu myslet na palivo pro tu bestii,“ uvedl pro stanici CBS generál Frank McKenzie, který působil na Blízkém východě.

Upozornil ještě na jednu chybu, které se Rusové dopouštějí – své tanky drží většinou na silnicích: „To je nedostatek výcviku. Abyste mohli manévrovat, musíte sjet ze silnice. Silnice je smrtelná past zejména pro obrněná vozidla, zvláště když bojujete s lidmi, kteří mají dobrou protitankovou výzbroj, a Ukrajinci mají dobrou protitankovou výzbroj.“

A právě tato výzbroj likviduje ruské tanky, jak ukazují záběry vyhořelých strojů s utrženými věžemi, ve kterých často explodovala munice.

Blog Oryx, který se snaží pomocí zveřejněných fotografií a satelitních záběrů určit ztráty, uvádí, že v bojích na Ukrajině bylo zničeno 179 ruských tanků a skoro stejného počtu se dokázali Ukrajinci zmocnit.

Sto zničených kusů připadalo na různé verze tanků T-72, ale zničeno bylo taky skoro dvacet tanků T-80 a pět tanků T-90.

Ochrana proti protitankovým střelám selhala. Nepomohly ani improvizované rámy nad věžemi, které mohou ochránit tanky nanejvýš před palbou staršími typy protitankových raketových granátometů.

Zničen byl jediný prototyp modernizovaného tanku T-80UM2, který byl vybaven pokročilým systémem Drozd 2, jenž zajišťuje aktivní obranu proti protitankovým střelám. Systém, který byl v první generaci použit už v Afghánistánu, má dopplerovský radar, který monitoruje, zda se k tanku neblíží střela. Pokud nějakou zaznamená, vypálí proti němu z výmetnice šrapnel, jehož střepiny střelu zlikvidují.

Radar ale nepokrývá celé okolí tanku a obranný systém lze zahltit, jak plyne ze slov amerického generála Toda Walterse, který velí americkým silám v Evropě.

„Když máte hodně protitankové munice, můžete tank zpomalit. I jejich nový pancíř má nějaké slabiny, pokud se vystřeluje více projektilů,“ řekl serveru Defence One.

Podle serveru The War Zone byly na Ukrajinu dodány desítky tisíc raketových střel. Už na začátku března uvedl list The New York Times, že na Ukrajinu dodaly USA a státy NATO 17 000 protitankových zbraní.

Bílý dům 16. března oznámil, že na Ukrajinu šlo 2000 javelinů, 1000 lehčích protipancéřových zbraní a 6000 ručních střel AT-4, přičemž Ukrajinci už požádali o 500 dalších javelinů. Z Británie šlo už v první dodávce 4000 švédských střel NLAW.

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu si TASSu stěžoval, že Západ na Ukrajinu lifruje protitankové zbraně: „Když říkají, že jsou to obranné zbraně, je pro mne těžké si představit, že javeliny jsou obranné zbraně. A jejich počet je větší, než mají některé státy NATO.“

A jak se ukazuje, Rusové proti nim nemají obranu. Plukovník námořní pěchoty ve výslužbě, James W. Frey, vysvětlil neuvěřitelné výhody těchto střel: „Můžeš být vystaven nepříteli jen krátkou dobu, vypálíš, to ukáže, kde jsi, ale jak střela letí, můžeš zmizet.“

Navádění je infračerveným systémem „odpal a zapomeň“. Jakmile se střela vypustí, už se navádí na tank sama, zatímco u starších střel TOW bylo nutné držet cíl v zaměřovači až do zásahu. Javelin je velmi efektivní.

Novinář Jack Murphy v článku na serveru NDTV s odvoláním na představitele amerických speciálních sil napsal, že cíl zasáhlo 280 z 300 vypálených javelinů, tedy 93 procent.

Od chvíle, kdy v listopadu 1917 Britové poprvé použili tanky, hledají se prostředky k jejich ničení. Kvůli protitankovým dělům se opakovaně zvyšovala síla jejich pancíře, což vedlo k zvětšování ráže protitankových děl.

Když německý tankový generál Heinz Guderian v roce 1940 při úspěšném francouzském tažení zjistil, že granáty vypalované kanony jeho tanků Panzer II a III i protitankovými děly PaK-36 ráže 37 milimetrů sklouzávají po pancířích francouzských těžkých tanků Char B1, vedlo to k vývoji protitankového děla PaK 40 ráže 75 mm a věže tanků Panzer II se začaly osazovat kanóny větších ráží s dlouhými hlavněmi.

Podobně nepříjemné překvapení přinesly Němcům sovětské tanky T-34, reakcí byl těžký tank Tiger s 88mm kanonem a pancířem silným až 120 mm, který měl hmotnost 57 tun.

Trochu to připomínalo vývoj válečných lodí, kdy se stavěly stále větší a se silnějším pancířem a mohutnějšími děly, až to skončilo u bitevních lodí, jako byl 251 metrů dlouhý německý Bismarck s osmi děly ráže 380 mm a o deset metrů delší japonské lodě Jamato a Musaši s devíti děly ráže 460 mm.

Tyto lodě ale nedokázaly čelit letadlům vyzbrojeným torpédy a pumami, jejichž příchod znamenal konec bitevních kolosů

Tanky jako vládcové bitevního pole si však dosud své místo uchovaly, i když také musely čelit řadě stále dokonalejších a levných protitankových zbraní. Svazky granátů, s nimiž se pěšáci vrhali na pásy, vystřídaly magnetické miny, kvůli kterým se německé tanky natíraly speciální antimagnetickou pastou zimmerit.

Stávaly se terči pancéřových pěstí a bazuk, což byly první protitankové raketové granáty. Proti nim stačily na bok navěšené pláty chránící pásy, nebo pytle s pískem na předních částech tanků.

Pak se objevily protitankové řízené střely a kumulativní nálože, kdy byla energie výbuchu soustředěna na jedno úzké místo. Ochranu přinášel reaktivní pancíř, což jsou vlastně dvě destičky spojené plastickou trhavinou. Když nějakou zasáhne střela, exploduje dříve, než narazí na pancíř. Destičky se navíc rychle pohnou, čímž se oslabí koncentrovaná energie kumulativní nálože.

Tato ochrana se dá překonat, javeliny, stejně jako z vrtulníků a dronů vypalované střely Hellfire mají tandemové hlavice. První nálož zlikviduje reaktivní ochranu, druhá pak pronikne pancíř. Kvůli tomu se začala používat aktivní ochrana.

Tank je vybaven radarem, který sleduje jeho okolí, a když zaznamená blížící se střelu, vypálí šrapnelový náboj, který ji zlikviduje. Tak funguje nejen systém Drozd, ale také systém Trophy, jímž jsou vybaveny izraelské tanky Merkava IV a nově i některé z posledních verzí amerických Abramsů.

Nevýhodou je hmotnost 850 kg a cena 350 000 až 600 000 dolarů pro jeden tank. Systém zničil při operaci v Gaze v roce 2014 nejen desítky střel RPG, ale také moderní ruskou řízenou střelu Kornet. Ta přitom dokázala zlikvidovat i několik abramsů v bojích u Mosulu, zejména když je zasáhla do věže, kde veze munici. V jednom případě pronikla i čelním pancířem, pravda ne tím nejpokročilejším s vrstvou z ochuzeného uranu.

Moderní řízené protitankové střely se navíc zaměřují na nejméně chráněné části tanku, tedy část za věží. Javelin se proto může kromě přímé palby použít i v režimu, kdy vystoupá a zasáhne tank kolmo dolů. Toto umí i švédská střela NLAW, když se vypálí z dvaceti metrů.

Osud tanků na Ukrajině trochu připomíná rytíře v bitvách u Kresčaku a Azincourtu. V první padl i Jan Lucemburský, který pronesl známou větu: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“

U Kresčaku, kde byl zraněn i jeho syn Karel IV., i u Azincourtu se na porážce Francouzů kromě chaotického vedení, které nedokázalo koordinovat své síly, a větší semknutosti anglických řad, podíleli i pověstní velšští lučištníci. Ze svých dlouhých luků stříleli šípy s neuvěřitelnou kadencí.

Šípy vypalované z jasanových a tisových luků byly schopné prorazit drátěnou košili i brnění ve tvaru šupin, rytíře ochránilo jen plátové brnění. Pokud však musel rytíř opustit svého koně a bojovat na zemi, v těžké zbroji neměl velkou šanci, což se ukázalo i za husitských válek.

Rytíři sice nezmizeli ze scény hned, ale od 15. století už vládli bojištím vojáci bez brnění, jak připomínal Tom Wintringham ve své známé knize Zbraně a taktika, kde dělil etapy válčení na ty, jimž vládl pancíř, a na ty, kdy tomu tak nebylo. Jeho vláda se vrátila až s tanky.

Z jedné války se samozřejmě nedá usuzovat na celkový vývoj, protože každá je jiná, ale už při dobývání Al-Bábu měli Turci problémy, že jejich německé tanky Leopard s úspěchem ničili bojovníci Islámského státu. Zřejmě proti nim použili střely Kornet, anebo útočili zezadu.

Otázkou není jen ochrana tanku, ale také poměr ceny tanku a protitankové zbraně – jedno odpalovací zařízení Kornetu E s deseti střelami stojí 875 000 dolarů, jeden javelin 120 000 až 170 000 dolarů, s odpalovacím a naváděcím zařízením asi 400 000 dolarů.

Tank Abrams přijde na tři až 4,5 milionu dolarů. Cena je relativně nízká kvůli tomu, že se staré recyklují, poslední verze SEP je výrazně dražší. Jeden tank T-72 přijde asi na 1,2 milionu dolarů, T-80 na cca čtyři miliony. Střela NLAW pak na 30 000 dolarů.