Článek
Zlín leží na Moravě, v údolí řeky Dřevnice na rozhraní Hostýnských a Vizovických vrchů. Z historického hlediska původně nenápadné městečko se stalo světovou legendou díky rodině Baťů, která tam koncem devatenáctého století založila dnes již legendární stejnojmennou obuvnickou firmu.
V čele Zlínu stojí starosta. Nyní zde žije kolem sedmdesáti tisíc obyvatel. V roce 2001 se město stalo sídlem Zlínského kraje. Město se nyní člení na 15 katastrálních území: Jaroslavice u Zlína, Klečůvka, Kostelec u Zlína, Kudlov, Lhotka u Zlína (zahrnuje místní části Chlum a Lhotka), Louky nad Dřevnicí, Lužkovice, Malenovice, Mladcová, Příluky u Zlína (rozděleno mezi místní části Zlín a Příluky), Prštné, Salaš u Zlína, Štípa, Velíková, Zlín.
Vedle slavné obuvnické firmy město na kulturním poli ve světě proslavily také tamní filmové ateliéry, rovněž spojené s Baťovými.
Historie
První písemná zmínka o městě se datuje k roku 1322. Toho roku se stal majetkem královny Elišky, vdovy po českém králi Václavu II. Tehdy bylo řemeslnicko-cechovním střediskem, které sloužilo jako sídlo tehdejších pánů hospodařících převážně na valašských pastvinách.
Panství spravoval dlouhá léta rod Šternberků, kteří jej poprvé získali v roce 1358. Poklidný charakter po staletí měnily jen takzvaně velké dějiny, mimo jiné vpád uherských povstalců roku 1605 provázený požáry a pleněním nebo opakované nájezdy vojenských hord za třicetileté války (1618-1648).
Zlom v živote Zlínských nastal s nástupem průmyslové revoluce v 19. století, kdy se město stalo vyhledávaným průmyslovým centrem. K prvním významným podnikům pařily továrna na zápalky Barona v roce 1850 a továrna na boty R. Florimonta (1868).
Doslova světovou legendou se pak stala obuvnická firma rodiny Baťových založená v roce 1894. Následný rozvoj města je přímo spjat s rozmachem společnosti. Tomáš Baťa byl dokonce nejen jejím šéfem, ale zároveň od roku 1923 také zlínským starostou. Pod jeho vedením se pěti tisícové městečko proměnilo v aglomeraci s 43 500 obyvateli. Po jeho smrti v roce 1932 se o jeho rozvoj staral jeho nevlastní bratr Antonín Baťa.
Do československých dějin se vedle aktivit Baťových zapsalo také zvolení T. G. Masaryka v roce 1907 do vídeňského parlamentu. Hlasy zlínských voličů z něj tehdy udělaly poslance.
Pod taktovkou Baťů
Obuvnický podnik založili sourozenci Baťovi 21. září 1894. Jeho prvním šéfem byl pak Tomáš Baťa, jehož jméno se spojilo s překotným rozvojem firmy. Obuvnickou tradici rozvíjeli počátkem 20. století, což ze Zlína učinilo důležité středoevropské centrum obuvnictví.
Obří zakázky získaly Baťovy závody za první světové války. Miliony bot šly na frontu na nohách rakousko-uherských vojáků. V roce 1918 už ve zlínských továrnách pracovaly čtyři tisíce zaměstnanců.
Poválečnou krizi překonala firma chytrou taktikou, radikálně zlevnila cenu svých výrobků - o polovinu. Svým rozhodnutím ovládla československý trh. Na okraji Zlína vyrostl rozsáhlý areál s nejmodernějšími stroji. Vedle obuvi chrlily do světa rovněž gumárenské, chemické a textilní výrobky.
Rozkvět firmy nezastavila ani smrt Tomáše Bati. Jejím šéfem se poté stal Jan Antonín Baťa. Společnost pronikla na většinu kontinentů. Těsně před druhou světovou válkou zaměstnávaly Baťovy závody přes šedesát pět tisíc lidí. Rozkvět ukončilo vypuknutí konfliktu.
V říjnu 1945 československé úřady Baťovy závody zestátnily. Rodina následně přenesla centrum podnikatelských aktivit do Kanady. O čtyři roky později se změnilo jméno města na Gottwaldov, Baťovy závody se přejmenovaly na Svit. Gottwaldov byl až do roku 1960 sídlem Gottwaldovského kraje. Původní název se Zlínu vrátil v roce 1990. Krátce před tím, v prosinci 1989, jej po dlouhých letech navštívil Tomáš Baťa mladší, jenž se záhy poté zasadil o oprášení dobrého jména měs
Kultura
Firma Baťových budovala ve městě obchodní domy, hotel, kino, velkou nemocnici, školní budovy, vědecké budovy, filmové ateliery, tisíce nových bytů. Filmové ateliery ve Zlíně byly založeny v roce 1936 z popudu Jana Antonína Bati jako studio pro tvorbu reklamních snímků obuvnického impéria Baťa. O pozdější rozvoj umělecké filmové tvorby se mimo jiných významně zasloužil režisér a scénárista Elmar Klos.
Dětskému filmu se filmové studio ve Zlíně věnovalo již od začátku čtyřicátých let. Postupem doby se z něj stalo nejvýznamnější centrum filmové tvorby pro děti v tehdejším Československu. Vznikly tam stovky hraných, animovaných i kombinovaných filmů. Mnohé z nich získaly prestižní ocenění či dokonce, jako v případě Karla Zemana, světovou proslulost. V roce 1961 byl ve městě založen festival filmů pro děti.
V roce 1995 věnovali svůj cestovatelský archiv zlínskému muzeu cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. O obnovu města se od roku 1998 stará rovněž Nadace Tomáše Bati.
V listopadu 2000 vznikla Univerzita Tomáše Bati. Ve Zlíně se nyní rovněž nachází Městské divadlo, Filharmonie Bohuslava Martinů, Velké kino, Krajská knihovna Františka Bartoše, Krajská galerie výtvarného umění. Je tam také Muzeum obuvi či divadlo Malá scéna.
Architektura
Rozvoj obuvnictví ovlivnil také architektonickou tvář města, a to především s unikátními funkcionalistickými rysy. Vznikaly proslulé Baťovy čtvrti, kde bydleli dělnici. Tyto stavby navrhovali nejvýznačnější českoslovenští architekti meziválečného období, například Jan Kotěra, František. L. Gahura či Vladimír Karfík. Nejproslulejší stavbou z té doby je 77,5 m vysoký mrakodrap „Jednadvacítka“ – tehdejší sídlo ředitelství firmy Baťa, známé například „pojízdnou“ kanceláří ředitele firmy. Tato budova byla vystavěna v letech 1937 a 1938.
Rostly kolonie typických baťovských staveb – rodinných domků. Vycházely z potřeby stavět účelně, hospodárně a rychle. Proto byly neomítnuté, s rovnou střechou a bez oploceného pozemku. Díky páleným cihlám vypadaly jako červené kostky. Dodnes legendární Velké kino bylo zase v době svého založení největším kinosálem ve střední Evropě. Kapacita budovy, dokončené v roce 1932, přesahovala 2 500 diváků. Promítá se v něm stále, pravidelně se v něm koná zahajovací ceremoniál už zmíněného zlínského festivalu.