Vít Bárta

Vít Bárta je podnikatel a bývalý šéf Věcí veřejných. I před svým zvolením byl považován za neoficiálního předsedu strany. Působil také jako ministr dopravy a do roku 2013 jako poslanec.

Bárta se narodil 5. prosince 1973 v Praze. Pochází z lékařské rodiny, například jeho pradědeček patřil k zakladatelům nemocnice na Vinohradech a pracoval také na meziválečném ministerstvu zdravotnictví.

Bárta však studia medicíny nedokončil. Absolvoval Policejní akademii v Praze, titul JUDr. získal na bratislavské Akademii policejního sboru. Podle vlastního životopisu se dlouhá léta věnoval oblasti bezpečnosti. Za osmnáct let vybudoval českou největší bezpečnostní agenturu ABL (Agentura bílého lva). Přednášel také komerční bezpečnost na Policejní akademii v Praze.

Do února 2010 byl generálním ředitelem ABL, do července 2010 pak spolumajitelem. Svůj podíl ve firmě prodal kvůli angažmá v politice bratrovi Matějovi. Později se agentura přejmenovala a Matěj Bárta rezignoval na funkci jejího ředitele.

Spolu s dalšími podnikateli založil Bárta Klub angažovaných podnikatelů (KAP), který v srpnu 2009 poskytl straně Věci veřejné sponzorský dar 12 milionů korun. KAP dal straně deset milionů na volební kampaň i v březnu 2010.

Vít Bárta byl na konci května 2010 zvolen poslancem jako nestraník na kandidátce VV. Byl jeden z hlavních vyjednavačů strany o budoucí koalici ODS, TOP 09 a VV.

V polovině července se stal ministrem dopravy. Bárta jmenoval svým ekonomickým náměstkem Martina Sýkoru, který dříve pracoval ve firmě ABL. Nástup lidí z ABL na vysoké posty na ministerstvech znepokojil tehdejšího premiéra Petra Nečase.

Právě Bártovy ambice o proniknutí ABL do veřejné sféry, které ještě před vstupem do politiky popsal manažerům své tehdejší firmy, vedly po úniku nahrávky do médií k Bártově rezignaci na post ministra. Stalo se tak v dubnu 2011. Vládní krize následně vyústila v reorganizaci kabinetu.

Po rekonstrukci vlády zůstal Bárta bez jakéhokoli oficiálního postu, v půli července si jej ale poslanci VV zvolili na post svého předsedy, který se uvolnil po odchodu Karolíny Peake do kabinetu. Bárta tak zůstal klíčovým vyjednavačem VV.

Vydrželo mu to ale jen rok. Nakonec dojel na rozklíženost své vlastní strany. Už na jaře 2011 jej jeho vlastní poslanci Jaroslav Škárka a Kristýna Kočí obvinili, že jim dal úplatek, aby si zajistil jejich loajalitu. Bárta to popíral, tvrdil, že šlo o půjčku, o niž si sami zákonodárci řekli. Proces byl veřejný a část důkazů spočívala v nahrávkách jednotlivých schůzek mezi členy VV.

Slova „Já jsem si tu schůzku samozřejmě nahrál” padala běžně a ilustrovala fungování strany pod Bártovým, byť neoficiálním, vedením.

V dubnu 2012 dostal nepravomocně 18 měsíců s podmíněným odkladem na 30 měsíců. Následně pozastavil členství ve straně a vystoupil z klubu VV. Poslancem však zůstal.

Situace se nakonec ještě zvrátila. Odvolací soud totiž zrušil původní rozsudek, načež obvodní soud v čele s Janem Šottem, jenž Bártu dříve uznal vinným, Bártu i Škárku zprostil obžaloby.

„Trestní právo se zastavilo před branami politiky,” uvedl soudce Šott ve zdůvodnění rozsudku, který označil za danajský dar místní justice společnosti.

Zproštění jako by nastartovalo Bártův politický comeback. Tomu nahrál i dosavadní šéf Věcí veřejných Radek John, který se rozhodl v roce 2013 již nekandidovat na tento post. Předsedou strany byl tedy v únoru téhož roku zvolen Bárta, o němž se beztak od vstupu VV do Parlamentu hovořilo jako o neformálním lídrovi strany. Kvůli policejnímu vyšetřování v listopadu 2013 rezignoval na funkci VV.

V předčasných volbách v roce 2013 neúspěšně kandidoval za Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury za Plzeňský kraj. V lednu 2013 otevřel svoji vlastní politickou kavárnu PARTIE, kde pořádal debaty s občany. Kavárna sloužila také jako poslanecká kancelář a středisko hnutí v Plzeňském kraji. Od roku 2018 se věnuje podnikání.

Bárta je ženatý. Tři dny před svým jmenováním ministrem dopravy pojal za choť Kateřinu Klasnovou, tehdejší místopředsedkyni Sněmovny za VV. Společně mají dceru.