UNESCO

UNESCO spadá pod Organizaci spojených národů (OSN) a byla vytvořena, aby prostřednictvím kultury, vzdělání a vědy podpořila světový mír. Nejčastěji se o ní hovoří ve spojitosti s péčí o památky.

Celým názvem Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu byla ustanovena nedlouho po skončení druhé světové války, konkrétně 16. listopadu 1945. Zkratka "UNESCO" pochází z originálu United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization.

Zrod celé organizace byl součástí konference Spojených národů, která probíhala v Londýně od 1. do 16. listopadu 1945. Zúčastnili se jí reprezentanti čtyřiačtyřiceti zemí, kteří se shodli na vytvoření subjektu, který má ztělesňovat pravé hodnoty míru.

Tehdy byla podepsána ústava UNESCO, jež vešla v platnost 4. listopadu následujícího roku po ratifikaci dvaceti zakládajícími státy. Mezi ně patřilo i tehdejší Československo. Následně se na přelomu listopadu a prosince 1946 uskutečnila první konference nově vzniklé organizace.

Hlavní sídlo se nachází v Paříži, na náměstí Place de Fontenoy. Budova s půdorysem ve tvaru písmena ypsilon, která je posazená na betonových pilotech a dá se tak pod ní procházet, je spolu s přilehlými třemi stavbami světově proslulá pro svou architekturu. Slavnostně byla otevřena 3. listopadu roku 1958, její stavba trvala tři roky.

Na složení zakládajících členů se podepsalo politické rozdělení zemí za války. Až v roce 1951 se k organizaci připojilo Německo a Japonsko, během dalších tří let také Španělsko a Sovětský svaz.

Některé země z organizace během let vystoupily, ale později se opět navrátily. Mezi nimi například Jihoafrická republika, Singapur, ale také USA a Velká Británie. U třech posledně jmenovaných byl důvodem nesouhlas s podporou nového informačního a komunikačního řádu, podníceného takzvanou MacBridoveovou zprávou, jež volala po demokratizaci médií a zrovnoprávnění přístupu k informacím. Zmíněné tři země tyto požadavky považovaly za omezení svobody tisku.

Postupem času se k organizaci přidávaly další státy, až jejich počet v roce 2009 narostl na číslo 193. Řadí se k nim také dalších sedm přidružených zemí. V současnosti má UNESCO 194 členských zemí a 11 přidružených členů.

V roce 2011 UNESCO jako první orgán OSN uznalo plnohodnotné členství Palestiny. Kvůli údajné zaujatosti UNESCO proti Izraeli na konci roku 2018 USA spolu s Izraelem oficiálně vystoupily a zůstaly jen jako pozorovatelské státy. V červnu 2023 se Spojené státy do UNESCO vrátily na základě přijetí rezoluce na zasedání v Paříži.

Generální konference je hlavní řídící institucí, jež se skládá ze zástupců členských států. Každý stát má při hlasování jeden hlas. Pravidelné zasedání se uskutečňuje každé dva roky a kromě členů UNESCO se jich zúčastňují také pozorovatelé z mimočlenských zemí.

Mezi hlavní funkce patří politika a směřování organizace, schvaluje se její program, rozpočet, ratifikují se mezinárodní smlouvy i nezávazné deklarace a rovněž dochází k volbě členů Výkonné rady a každé čtyři roky k volbě generálního ředitele. Pro jeho jmenování, stejně jako pro jiná klíčová rozhodnutí, je zapotřebí dvoutřetinové podpory. V ostatních případech stačí většina hlasů.

V roce 2009 byla generální ředitelkou zvolena poprvé žena, Irina Boková z Bulharska, která se stala desátou osobou na tomto postu. Prvním šéfem byl Brit Julian Huxley. Funkční období trvá šest let.

S Generální konferencí úzce spolupracuje Výkonná rada. Ta se schází rovněž po dvou letech a sestává z osmapadesáti členů, kteří jsou voleni především s přihlédnutím na geografickou a kulturní vyváženost. Výkonná rada připravuje programy pro Generální konferenci a když jsou přijaty, dohlíží nad jejich plněním.

V rámci Sekretariátu organizace pracuje množství osob napříč všemi kontinenty. Vedoucím orgánu je generální ředitel, který dohlíží na provoz organizace a spolu se svými zaměstnanci jsou k dispozici, kdykoliv by bylo potřeba.

Jedním z cílů organizace je umožnění základního vzdělání pro všechny. V roce 1948 UNESCO doporučilo členským státům zavedení bezplatné povinné školní docházky.

V roce 1990 proběhla světová konference v Thajsku, která rozpoutala globální poptávku po dostupném vzdělání pro každého. O deset let později se na toto téma v Dakaru pořádala světová diskuse, kde zazněl apel na světové vlády, aby prosadily vzdělání pro všechny do roku 2015.

V roce 1968 organizace uspořádala první mezivládní konferenci zaměřenou na problematiku životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Jejím výsledkem byl dosud jedinečný program nazvaný Člověk a biosféra, jenž se zabýval otázkou ochrany přírody, a to v celosvětovém měřítku.

Společnost se zaměřuje také na otázku etiky v oblasti vědy a technologie. Například v roce 1993 zahájila takzvaný bioetický program, který se dočkal prvního výraznějšího úspěchu o čtyři roky později, kdy byla na zasedání Generální konference přijata Všeobecná deklarace o lidském genomu a lidských právech.

Organizace má zájem na všeobecném zlepšení situace po celém světě. Mimo výše zmíněných projektů se zaměřuje například na rozvoj Afriky, rovná práva mužů a žen nebo problematiku AIDS.

Deklarace o kulturní rozmanitosti, přijatá v roce 2001, říká, že hybnou silou všeobecného rozvoje je kulturní diverzita. Ta mimo jiné posiluje intelektuální, duševní a morální hodnoty člověka, a tudíž přispívá k rozšíření míru a vzájemného pochopení mezi národy. Proto se právě kultura stala jedním ze stěžejních témat UNESCA.

V roce 1972 byla schválena Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Následně byla ustanovena odpovědná komise a v roce 1978 přibyly první záznamy na Seznam světového dědictví.

Mezi přírodní památky se řadí například geologické útvary nebo přírodní oblasti s přirozeným výskytem ohroženého druhu zvířat, většinu kulturních památek tvoří budovy, města nebo umělecká díla.

Dostat se na tuto prestižní listinu je podmíněno splněním určitých kritérií, ale zájemce musí také dodat podrobnou dokumentaci a projít předem neohlášenými vizitami inspektorů.

Ti úspěšní se poté dočkají nejen světového renomé, ale též jistých výhod. Například finanční pomoci, školení nebo podpory výzkumů. Na oplátku jsou ale památkáři zavázáni se o dané dědictví náležitě postarat a uchránit jeho světovou jedinečnost. To se ovšem ne vždy daří, pročež vznikl také seznam památek v ohrožení, na kterém k srpnu 2021 figurovalo 52 míst.

V březnu 2023 bylo na seznam Světového dědictví UNESCO zapsáno celkem 1157 památek. Česko se může pochlubit celkem sedmnácti záznamy v Seznamu světového dědictví, což při přepočtu na plochu země znamená celosvětově vysoké číslo.

Mezi nejznámější české památky patří například historické centrum Prahy, Českého Krumlova a Telče, Lednicko-valtický areál nebo třebíčská židovská čtvrť a sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci.

O ochranu kulturního dědictví uchovaného v dokumentech všeho druhu a přenášeného ústní tradicí se od roku 1992 UNESCO stará prostřednictvím programu nazvaného Paměť světa. Má na starosti rovněž zpřístupnění těchto materiálů. Součástí programu je od jeho začátku Národní knihovna ČR, jejíž ředitel pro vědu, výzkum a mezinárodní spolupráci Adolf Knoll je členem mezinárodní poradní komise, která program de facto řídí.

Za některé své kroky je organizace kritizována. V palestinském časopise pro mládež sponzorovaném organizací UNESCO vyšel v březnu 2011 článek, ve kterém mladá dívka popsala jako jeden ze svých životních vzorů Adolfa Hitlera. V prosinci téhož roku se UNESCO v reakci na mediální tlak distancovalo od činnosti časopisu a zastavilo jeho financování.

V roce 2011 britská vládní organizace DFID ohodnotila celkovou činnost organizace UNESCO jako finančně neefektivní a neuspokojivou. UNESCO toto hodnocení odmítlo.