Článek
Raketové torpédoborce třídy Arleigh Burke jsou nejrozšířenějšími válečnými loděmi amerického námořnictva. Ve službě jich bylo k roku 2018 64 a další jsou ve výstavbě nebo objednané. Jsou víceúčelové. Slouží k doprovodu a ochraně letadlových lodí před útoky letadel, raket i ponorek a na nich umístěný systém Aegis vytváří štít proti balistickým raketám. Pro útoky na pozemní cíle slouží rakety s plochou dráhou letu Tomahawk.
Přestože jsou torpédoborce třídy Arleigh Burke vyzbrojené torpédy a dělem ráže 127 mm, hlavní zbraní jsou různé rakety ve dvou modulárních vertikálních odpalovacích zařízeních VLS Mk 41 - jedno je v přídi, druhé na zádi. Mají 90 (od verze lodě flight IIa 96) buněk se střelami různých typů - od tomahawků s plochou dráhou letu přes protiletadlové SM-2 až po antirakety SM-3.
Od počátku byly lodě koncipovány jako víceúčelové. Primárně slouží k ochraně letadlových lodí před útoky ze vzduchu i zpod hladiny. Střelami s plochou dráhou letu mohou útočit na pozemní cíle a raketami i torpédy ničit hladinové lodě a ponorky.
Během let se jejich role proměnila a rozšířila, od roku 2005 jsou některé z nich vybaveny systém Aegis s raketami SM-3, který slouží jako ochrana proti balistickým raketám a umožňuje také ničit satelity.
Od poloviny devadesátých let se torpédoborce třídy Arleigh Burke účastnily většiny akcí amerického námořnictva. Obvykle poskytovaly ochranu letadlovým lodím, ale v roce 2003 lodě USS John S. McCain, USS Donald Cook, USS O´Kane a USS Winston S. Churchill vypálily střely tomahawk na úvod invaze do Iráku. Torpédoborce USS Barry a USS Stout zase odpálily v roce 2011 střely tomahawk na Libyi.
Po 11. září 2001 také pomáhaly tyto torpédoborce střežit americký vzdušný prostor před případnými dalšími atentáty pomocí unesených letadel. Lodě vybavené systémem Aegis s antiraketami SM-3 byly opakovaně rozmístěny poblíž Koreje, když Pchjongjang hrozil vypálením balistických raket.
Torpédoborce třídy Arleigh Burke také pomáhaly bojovat proti somálským pirátům.
Torpédoborce však jen útoky nepodnikaly, ale také jim čelily. USS Cole se stal 12. října 2000 terčem Al-Káidy. Podél lodě kotvící v jemenském Adenu proplul člun plný výbušnin řízený sebevražednými atentátníky. Mohutná exploze udělala do trupu díru o průměru 12 metrů a vyžádala si životy 17 amerických námořníků. Dalších 39 jich bylo zraněno. Loď byla opravena.
Vývoj a produkce
Torpédoborce třídy Arleigh Burke patří s délkou 155 metrů a výtlakem až 9600 tun k největším a také nejvýkonnějším americkým torpédoborcům. Dva lodní šrouby pohánějí čtyři plynové turbíny General Electric LM2500 každý o výkonu 20 MW, z nichž každá má výkon 27 000 HP. Lodi dokáží udělit rychlost až 57 km/h.
Vývoj byl zahájen v roce 1980, kdy námořnictvo oslovilo sedm loděnic s požadavkem na vývoj nového víceúčelového raketového torpédoborce. Do užšího výběru se dostaly Bath Iron Works, Todd a Ingalls Shipbuilding, přičemž kontrakt získala první firma.
Kýl první lodi byl založen 6. prosince 1988, na vodu byla loď spuštěna 16. září 1989 a do výzbroje 4. července 1991.
V zcela nové konstrukci lodě, které nepřejímala díly z předchozích tříd a má nový trup zajišťující větší stabilitu, byly uplatněny zkušenosti s válkou z Falkland. Bylo rozhodnuto, že loď bude celoocelová, protože lehčí slitiny hliníku jsou křehčí a hůře odolávají ohni. Zvoleno bylo dvojité pancéřování, které loď lépe chrání proti moderním kumulativním střelám. Část konstrukce je navíc chráněna kevlarem a loď je vybavena i filtrací vzduchu, aby byla ochráněna 350členná posádka v oblastech zamořených plynem nebo radiací.
Loď má také snížení radarový odraz, i když nepatří do kategorie stealth.
První varianty flight I bylo vyrobeno 21 kusů, sedm je ve verzi flight II, 35 ve variantě flight IIa a tři ve variantě flight IIa Restart. Poslední spuštěnou je loď ve variantě flight IIa TI, která byla spuštěna v prosinci 2018. Dalších 21 kusů verze flight IIa TI nebo flight III je zatím ve výstavbě nebo objednáno. Výroba je rozdělena mezi loděnice Bath Iron Works, patřící General Dynamics, a Litton Ingalls Shipbuilding patřící konsorciu Northrop Grumman.
Od roku 2005 byl jediným typem torpédoborců ve výzbroji US Navy. O úspěšnosti konstrukce svědčí, že z konstrukce třídy Arleigh Burke jsou odvozeny japonské torpédoborce třídy Kongó a Atago a jihokorejské torpédoborce třídy KDX-III.
Výzbroj a úkoly
Jedním z hlavních úkolů torpédoborců třídy Arleigh Burke je ochrana vybraných oblastí před útoky balistickými raketami. Patnáct z nich jich bylo od roku 2004 vybaveno protiraketovým systémem Aegis s raketami SM-3 schopným ničit balistické rakety. Kvůli potřebě rozšířit tento štít plánují Spojené státy výrobu dalších torpédoborců této třídy ve verzi flight III místo produkce lodí nové třídy Zumwalt, které mají má vlastnosti steatlh a jsou obtížně zjistitelné radarem.
Roku 2016 byl do služby zařazen první ze tří torpédoborců třídy Zumwalt. Jejich hlavním úkolem je provádění protizemních úderů a pobřežních operací. Nárůst nákladů na celý program vedl k tomu, že místo stavby větší série bude obnovena stavba starší a levnější třídy Arleigh Burke.
Systém Aegis s víceúčelových přehledovým a naváděcím radarem AN/SPY-1D zaváděným od druhé poloviny devadesátých let rozšířil možnosti torpédoborců třídy Arleigh Burke poskytovat ochranu proti útokům ze vzduchu, která je jejich primárním úkolem i v útočném svazu letadlových lodí CSG. Proti letadlům, raketám s plochou dráhou letu a vrtulníkům jsou určeny střely SM-2 středního doletu s dosahem až 170 km, které mohou ničit cíle do výše 25 km a nové od roku 2009 zaváděné SM-6 s dostupem 33 km.
Na starších verzích rakety doplňují jeden nebo dva systémy Phalanx s rotačním kanónem ráže 20mm.
Vedle nich se ve výzbroji objevila i pokročilá verze raket Sea Sparrow ESSM odvozených ze střel vzduch-vzduch sparrow, které jsou určené proti nadzvukovým manévrujícím protilodním střelám. I rakety ESSM mohou být naváděné systémem Aegis a odpalovány z buněk systému VLS Mk 41, do každé se vejdou čtyři.
K ničení lodí slouží kanón ráže 127 mm a na starších verzích flight I a flight II i protilodní střely Harpoon s dosahem 125 km. Proti lodím a také proti ponorkám jsou určena torpéda ráže 324 mm Mk-46 a Mk-50 vypouštěná ze dvou trojitých vrhačů torpéd Mk-32 na palubě lodi. Ponorky umožňuje odhalit sonar na lodi a případně další vlečný typu AN/SQR-19, který se ale na poslední verzi flight IIa nepoužívá. Místo něj je na lodi hangár a dva víceúčelové vrtulníky MH-60R Seahawk určené k ničení ponorek a lodí ze vzduchu torpédy i raketami hellfire. V raketnici VLS Mk 41 mohou být i protiponorkové rakety ASROC.
Pro útoky na pozemní cíle jsou torpédoborce vybaveny střelami s plochou dráhou letu BGM- 109 Tomahawk, kterých nesou obvykle 54.