Článek
Ze španělského slovesa tornar (točit se) vzniklo označení pro meteorologický jev, při kterém vzdušný vír mohutně rotuje kolem své svislé osy, známý jako tornádo.
Typický trychtýř se utváří na spodní straně mraku typu cumulonimbus a tornádem se stává ve chvíli, kdy se dotkne země. Pokud je dostatečně silný, dokáže napáchat značné škody.
Jak vzniká tornádo
Tornáda vznikají pod intenzivními bouřemi. Mohou mít šířku až několik stovek metrů v průměru a rotující vítr může nabrat rychlost 180 až 360 km/h. Vzduch začíná rotovat ve vodorovných vírech ve chvíli, kdy se v bouřkovém mraku cumulonimbu střetne prudký a studený vítr z vyšších poloh s přízemním teplým větrem. Teplé proudění z mraku vytvoří vertikálně vztyčený válec rotujícího vzduchu. Pokud je vzduch dostatečně vlhký, začne v něm kondenzovat voda, válec se spustí k zemi a tornádo je na světě.
Jak se rodí tornádo.
Fujitova stupnice pro měření
Fujitova stupnice se dělí na šest stupňů – od F0 do F5. Zatímco tornáda o síle F0 jsou doprovázena větry o rychlosti od cca 120 km/h a způsobují relativně lehké škody, třídy F5 a F6 můžou napáchat škody přímo apokalyptických rozměrů. Pro větry o rychlosti mezi 500 až 600 km/h není problém srovnávat se zemí celé ulice, nasávat rozměrné předměty jako například automobily a pak je jako smrtící projektily odmršťovat do vzdálenosti i přes 100 metrů. Silný podtlak je schopen nasát vše, co víru přijde do cesty.
