Teherán

Teherán platí za nejvíce urbanizovanou oblast od Istanbulu po Karáčí. Od roku 1979, kdy se stal hlavním městem Íránu, se těší značnému rozkvětu. Ačkoli byl dlouhou dobu prakticky bezvýznamnou osadou, v současnosti je ekonomickým centrem země a sídlem íránské administrativy.

Teherán, osmimiliónové hlavní město Íránské islámské republiky, působí na první pohled jako betonová oáza uprostřed hor, zahalená hustým oparem smogu. Nachází se na severu země v oblasti Íránské náhorní plošiny na úpatí pohoří Elborz. Leží zhruba 100 kilometrů od Kaspického moře a je položen v průměrné nadmořské výšce 1 200 metrů, což místním obyvatelům umožňuje dokonce lyžovat. Tomu se Teheránci věnují zejména na věčně zasněžené hoře Tochal (3 956 m), kde se nachází kabinová lanovka a genderově rozdělená sjezdovka.

Jelikož na jižním okraji města začíná pouštní oblast, někteří majetnější obyvatelé se stěhují na chladnější sever. Teplota v jednotlivých oblastech se silně mění v závislosti na nadmořské výšce, jež se pohybuje od 900 do 1 700 metrů nad mořem. V zimě se pohybuje průměrně kolem 3 °C, v létě činí její průměrná hodnota až 30 °C a maxima mohou dosáhnout až 45 °C.

Írán leží v jedné z deseti nejaktivnějších seismických krajin. V Teheránu jsou poměrně běžné mírné otřesy, ale v jeho ulicích už došlo i k několika ničivým zemětřesením. Kvůli tomu se dokonce před časem uvažovalo o přesunutí hlavního města. Nakonec se tak nestalo.

Teheránem neprotéká žádná řeka, a tak je odkázán na vodu, již do něj přivádí hustá síť otevřených kanálů, které se pak větví po celém městě. Kanály jsou napájeny přehradami na řekách Karadž a Džadžrúd. Město je známé velkým výskytem smogu, odhaduje se, že denně zemřou v Teheránu téměř tři desítky lidí na následky znečištěného ovzduší. Mohou za to zejména zastaralé továrny a hustý provoz.

Ostatně doprava je dalším poznávacím znamením íránské metropole. Co se týče osobní dopravy, neexistují pro ni takřka žádná pravidla. V hustém provozu si každý jezdí, jak mu to jen prostor dovolí, na přechody nebo semafory si nikdo nehraje.

Prostředky hromadné dopravy, jako jsou autobusy nebo škodovácké trolejbusy, bývají zase k prasknutí přecpané. Proto se hojně využívají poměrně laciné taxíky nebo metro, jehož plány sice vznikly již v sedmdesátých letech, ale první jízda se uskutečnila teprve v roce 2001. Zatím jsou v provozu pouze tři trasy z plánovaných devíti. V Teheránu se také nachází dvě mezinárodní a jedno vnitrozemské letiště.

Jedno z největších měst Blízkého východu funguje jako centrum íránského automobilového, elektrotechnického, chemického, zbrojařského a textilního průmyslu. Vyrábí se zde stavební hmoty a je lídrem v produkci koberců a nábytku. Z Teheránu pochází téměř dvě třetiny celé průmyslové produkce Íránu a sídlí v něm většina významných společností.

Je také hlavním vzdělávacím centrem v Íránu, své sídlo zde má na 50 vysokých škol. Nejstarší a největší je Teheránská univerzita, která čítá dvacet fakult a několik desítek vzdělávacích institutů a výzkumných středisek. V Teheránu se nachází také největší vojenská akademie v zemi a řada náboženských škol a akademií. Ve městě se dále nachází řada muzeí, výtvarných a kulturních center a palácových komplexů. Samozřejmostí jsou moderní zdravotnická střediska, hotely, restaurace, kina, knihovny nebo parky.

Na rozdíl od jiných blízkovýchodních metropolí však Teherán nemůže nabídnout žádné převratné památky ze středověkých dob, jelikož jeho historie se začala psát teprve v nedávné době. Největší turistickou atrakcí je tak Golestánský palác, Národní muzeum a Centrální banka, v jejíž útrobách se nachází bohatý íránský národní poklad, který zahrnuje i největší světovou výstavu diamantů a drahých kamenů

Ačkoli je Teherán všeobecně znám jako muslimské město, ve skutečnosti jsou v jeho ulicích k nalezení kromě mešit také křesťanské kostely a synagogy. Celou tamní urbanistickou oblast obývá přes 12 miliónů obyvatel. Více než 60 procent z nich však nejsou rodilí Teheránci. Ve městě tak bok po boku žijí lidé z odlišných etnických i náboženských skupin. Teherán je největší světové město, kde se mluví persky a právě teheránská perština je považována za standardní formu tohoto jazyka.

Dnešní hlavní město Íránu existovalo jako téměř bezvýznamná vesnice už v prvním tisíciletí, kdy sloužilo především jako předsunutá pevnost města Rajj. Důležitost si vydobylo teprve počátkem druhé poloviny druhého tisíciletí. Od sedmnáctého století se v něm usídlila vládnoucí dynastie a ve druhé polovině 18. století se Teherán stal hlavním městem Perské říše.

Během druhé světové války se o vládu nad Teheránem přely Německo a Sovětský svaz. V roce 1943 v něm představitelé Velké trojky uspořádali své vůbec první setkání. V roce 1979 bylo zvoleno hlavním městem Íránské islámské republiky, která oficiálně vznikla v roce 1935.

V současnosti podle místních postupně dochází k uvolňování tamního tuhého islámského režimu, což je vidět například na rozšiřování západního vlivu a nižším důrazu, který je kladen na oblékání a genderové rozdělení veřejného života.