Svobodná demokratická strana (FDP)

Svobodná demokratická strana (Freie Demokratische Partei - FDP) je jednou ze německých politických stran vzniklých po druhé světové válce. Díky liberálnímu přesvědčení měla vždy blízko k CDU/CSU a podílela se na vládách jejích kancléřů Konráda Adenauera, Helmuta Kohla i Angely Merkelové.

Středo-pravé umístění však FDP nebrání ve spolupráci ani s druhou z velkých Německých stran, levicovější SPD. Svobodní demokraté tak na německé politické scéně představují pomyslný jazýček na váhách.

Svobodná demokratická strana, jejímž členům se přezdívá liberálové, vzešla v roce 1948 ze zbytků liberálních stran existujících v Německu před rokem 1933.

Od svého založení zasedali Svobodní demokraté skoro v každém Spolkovém směnu. Jejich zakládající předseda Theodor Heuss se také stal prvním poválečným prezidentem Spolkového Německa. Šok pro ně nastal až v roce 2013, kdy se jim poprvé po dlouhých 64 let nepovedlo překonat 5procentní hranici a v německém Bundestagu nezasedal ani jeden jejich poslanec. Vzestup přišel až v dalších volbách v roce 2017, kdy dostali přes deset procent hlasů.

Současným předsedou FDP je od roku 2013 Christian Lindner.

Strana se profiluje jako zastánce klasického učení liberalismu. To se nejvíce projevuje v ekonomické a sociální sféře. Je zastáncem volného trhu, privatizování, nedotknutelnosti soukromého vlastnictví a minimálního vlivu státu na občany. Postupně se však přiklání k většímu státnímu dohledu převážně ve školské politice a v oblasti digitalizace.

Svobodná demokratická strana vznikla v prosinci 1948 spojením několika dalších liberálních stran v čele s Demokratickou lidovou stranou, jenž působila před nástupem Hitlera. Z ní pochází i první předseda FDP Theodor Heuss. Hned po prvních volbách roku 1949 vstoupila FDP do koalice s CDU. Ve stejném roce si FDP připsala další úspěch, když byl Heuss jmenován prvním spolkovým prezidentem.

FDP zůstávala koaličním partnerem CDU až do roku 1965, včetně celé vlády kancléře Konráda Adenauera. V této době se jí nevyhnulo několik skandálů, spojených převážně s nacistickou historií. V padesátých letech podporovala lobbystickou skupinu bývalých členů jednotek SS a také odmítala širší iniciativu větších stran CDU a SPD o denacifikaci.

V roce 1953 propukla tzv. Naumannova aféra, která odhalila vlivy bývalých nacistických činitelů na FDP v několika spolkových zemí a jejich snahu ovládnutí strany. Následně prošla strana vnitřní očistou.

Po roce 1965 dala CDU v koalici přednost levicovějšímu SPD. K podílu na vládě se FDP vrátila hned v dalším volebním období, kdy pro změnu zasedla do koalice s SPD a jeho kancléřem Willym Brandtem. V Brandtově vládě se společně podíleli na smířlivější politice k východním sousedům, tzv. Ostpolitik.

V roce 1974 byl jmenován druhý a za FDP zatím poslední Spolkový prezident Walter Scheel.

Svůj politický vliv otestovali liberálové i v roce 1982, když po nesouhlasu s ekonomickou politikou koaliční SPD odmítli ministři za FDP další spolupráci s tehdejším kancléřem Helmutem Schmidtem a přešli zpět k CDU. Tím otevřeli cestu Helmutu Kohlovi ke kancléřskému křeslu.

FDP spolupracovala na Kohlově vládě po čtyři volební období až do roku 1998. Za ně jmenovaný ministr zahraniční Hans-Dietrich Genscher byl spolu s Kohlem hlavním architektem německého znovusjednocení po roce 1989.

V roce 1998 byla FDP poprvé po 28 letech vyšachována z podílu na koalici. V reakci na to nastoupilo zevnitř strany nové vedení, které se snažilo přiblížit mladým voličům. Jejich hlavní volební kandidát na kancléře Guido Westerwelle se otevřeně hlásil ke své homosexuální orientaci, objížděl celou zemi ve vanu zvaném Guidomobile a účastnil se německé verze reality show Big Brother.

Přes své snahy však zůstávala po následující tři volební období FDP v opozici. Změny přinesly až volby v roce 2009, kdy se jí povedlo dosáhnout svého rekordu ziskem 14,6 procent. Díky tomu FDP narušila velkou koalici CDU/CSU a SPD během první vlády Angely Merkelové. Druhou vládu Merkelová vytvořila už s FDP.

Vlivem recese a Evropské dluhové krize 2009 se FDP nedařilo prosazovat svoji politiku a její popularita se silně propadla. V dalších volbách v roce 2013 se ani nedostala do Spolkového sněmu. Avšak od té doby postupně znovu roste a v roce 2017 se jí povedlo získat až 80 mandátů.

Po volbách 2017 se spekuluje, že Svobodní demokraté spolu se zelenými vstoupí do vlády s CDU Angely Merkelové a utvoří tzv. jamajskou koalici. Název odkazuje na kombinaci barev všech tří politických stran.