Článek
Strana kurdských pracujících (Partiya Karkerên Kurdistan, PKK) je zakázaná turecká organizace bojující za práva Kurdů v Turecku, za odtržení Kurdy obývaných oblastí nebo alespoň za jejich autonomii. V Turecku, USA a EU je považována za teroristickou organizaci, protože si její ozbrojený boj za samostatnost vyžádal od roku 1984 přes 40 000 obětí, mezi nimiž bylo vedle vojáků a policistů i mnoho civilistů. OSN ji za teroristickou neoznačila.
PKK vznikla v roce 1978. V jejím čele stanul Abdullah Öcalan, který spojil revoluční marxismus-leninismus s kurdským nacionalismem. Jejím cílem bylo zpočátku vyhlášení nezávislého komunistického Kurdistánu.
Když se v Turecku v roce 1980 po převratu chopila moci vojenská junta a zakázala používání kurdštiny, PKK musela odejít do podzemí a její vedení v čele s Abdullahem Öcalanem emigrovalo do Sýrie.
V Turecku se PKK proměnila v partyzánskou skupinu, jejímž jádrem byly Lidové obranné síly (HPG). Své bojovníky cvičila v Turecku, Sýrii, Iráku, Libanonu i ve Francii, podporu jí poskytovaly především Sýrie, Írán, Irák a Libye. Strana působila zřejmě v syrském exilu, i když to Damašek popíral.
PKK 15. srpna 1984 vyhlásila v Turecku ozbrojené povstání, které si vyžádalo 40 000 obětí. Zpočátku útočila na všechny své odpůrce, později pak především na vojáky a policisty. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let získala značnou podporu mezi kurdskými venkovany, protože už neprosazovala tak vehementně marxleninské ideály a přestala bojovat proti náboženství. Začala více propagovat družstevnictví a místní samosprávu. Taky se přihlásila ke kurdské historii a zvykům.
I když v roce 1993 Öcalan řekl, že už nebojuje za odtržení Kurdistánu, postoj Ankary se nezměnil a dále bojovala proti PKK.
Reorganizace po vyhnání ze Sýrie
Zvrat ve vývoji nastal v roce 1999, kdy Sýrie zakázala působení PKK na svém území na základě dohody z Adany z roku 1998, která normalizuje vztahy mezi Tureckem a Sýrií. Ta už předtím donutila Öcalana odjet. Stěhoval se ze země do země. Itálie ho vydat odmítla, dopaden byl 15. února 1999 v Keni tureckou tajnou službou, když byl převážen z řeckého velvyslanectví na letiště. V roce 2002 byl odsouzen k smrti, ale pak mu byl absolutní trest změněn na doživotí.
Ve stejném roce byla PKK zakázána v Sýrii. PKK byla ochromena a musela se reorganizovat, najít nové vedení, které bylo zvoleno, a přizpůsobit svou ideologii měnící se situaci. PKK od té doby prosazovala demokratický konfederalismus a demokracii zdola. V roce 2004 využila chaosu v Iráku po svržení Saddáma Husajna a přesunula své základny na sever Iráku, do hor Kandil v iráckém Kurdistánu. Od roku 2005 opět začala používat jméno PKK. Kvůli změnám v ideologii se od skupiny oddělili radikální separatisté a ustavili skupinu Kurdští jestřábi svobody (Teyrêbazên Azadiya Kurdistan, TAK).
Protestující Kurdové s portrétem lídra a zakladatele Abdullaha Öcalana, jenž si od roku 2002 odpykává doživotní trest v tureckém vězení.
V roce 2006 PKK vyhlásila jednostranné příměří, ale boje dále pokračovaly, protože Turecko dál podnikalo operace proti Straně kurdských pracujících. Dokonce podniklo mnoho náletů na základny PKK v Iráku a podniklo i několik přeshraničních operací v horách Kandil, do kterých nasadilo i tanky.
Místo příměří konflikt
Až koncem roku 2012 Turecko zahájilo jednání s Öcalanem o příměří, které bylo avizováno 21. března 2013. PKK oznámila 25. dubna, že se stáhne z Turecka, s čímž začala 8. května, i když s tím nesouhlasil Bagdád, protože příslušníci organizace mířili do iráckého Kurdistánu.
V létě 2014 členové PKK pomáhali v Iráku jezídům, kteří prchali před Islámským státem. PKK obvinila Ankaru, že spolupracuje s IS. Na konci roku 2014 se příslušníci PKK zapojili do bojů proti IS u syrského Kobani a pomohli milicím YPG.
Příměří skončilo po atentátu v tureckém Suruçu, ležícím naproti syrskému Kobani, při kterém 20. července 2015 atentátník zabil 33 aktivistů chystajících se odjet do Kobani odklízet trosky. PKK obvinila Turky, že nejsou schopni zajistit bezpečnost, a zřejmě podnikla atentát na dva turecké policisty. Turecko pak obnovilo operace proti PKK doma i v cizině, poprvé od roku 2013 bombardovalo základny PKK v Iráku. Strana kurdských pracujících pak vypověděla mírová jednání.
Od 23. července do září bylo zabito 150 tureckých vojáků a policistů a podle tureckých zdrojů se podařilo zabít 2000 příslušníků PKK. Obnovení bojů využil turecký prezident Recep Tayyip Erdogan jako klíčové téma v předčasných volbách a jeho strana AKP v nich zvítězila.
V roce 2016 PKK vyhlásila za cíl svrhnout Erdogana.
Peníze získává PKK nejen z darů, příspěvků a z vymáhání daní, ale také z obchodu s drogami. Počet bojovníků se v roce 2008 odhadoval na 4000 až 5000. Od té doby se zřejmě zvýšil.
